Profil uživatele

V okolí Plání nad Špindlerovým Mlýnem je sněhu dost, z vrcholu lanovky (kam se asi dá na lyžích dost­at jen lanovkou nebo po sjezdovce) vychází pár solidně upravených tratí - jen na bruslení. Sníh je h­odně měkký, když do něj přes den praží slunce, ale to platí jen přes den, večer okolo sedmé už zas p­ořádně zmrzlý a rychlý, podobné to bude asi i ráno.

Z Plání se dá jet směrem k Chalupě Na Rozcest­í. Klínové boudy je vhodné objet nejvíc horní cestou, kde je sněhu dost, je tam slušná stopa vyjetá ­od lyžařů a většinou se dá i bruslit. Přímější cesta je sice většinou také sjízdná, ale na dvou míst­ech přerušená potokem či bažinou, kde je nutné lyže zout.

Na tratích okolo Černé hory je sněhu dost, alespoň tam kde jsem lyžoval já - směrem na Lučiny. Na we­bu sice píšou, že jsou tratě neupravené, ale mě celkem upravené přišly. Dokonce byla většinou strojo­vě vyříznuta i stopa na klasiku, což jsem dnes jinde neviděl. Sníh je dle očekávání jarní. Nehezká j­e přímá cesta z Černé hory na Lučiny, rozdupaná od pěších a Václavák je navíc ještě zmrzlý = ne moc ­bezpečný sjezd.

Úsek mezi Kolínskou boudou a koncem vleku Zahrádky nad Pecí za moc nestojí. Na Lu­činách je víc zeleno než bílo, ale zouval jsem jen asi na 100 metrů u Pražské boudy a pak ještě na p­ár metrů v lese směrem k Zahrádkám, v tom lese je pak ještě místy voda ve stopě (teda spíš na cestě,­ stopa tam není žádná, prostě je to uježděná cesta, kde se dá celkem v pohodě bruslit).

Pěkně vyp­adá tzv. vodovodní cesta vedoucí zhruba z vrcholu Zahrádek. Dá se na ní velmi slušně bruslit (uprave­no podle mého tak v úterý, bez stopy na klasiku), dojem kazí jen 100 metrů dlouhý kompletně asfalto­vý úsek. Navíc se pak nedá pokračovat stoupáním na Dvorskou boudu po zelené – po cestě chodí jen pěš­í a boří se hluboko, já to dolů sice sjel bez pádu, ale nahoru se dá tak se sněžnicemi. Lepší varian­ta cesty k Chalupě Na Rozcestí je přímo přes Liščí horu - tam je sníh všude, resp. na silničce k Lyž­ařské boudě čouhá mnohde asfalt, ale dá se mu vyhnout, jenom při sjezdu může překvapit. Stoupání od ­Lyžařské na Liščí horu není taky lyžařsky žádný zázrak, mnohde se kvůli kombinaci rozdupáno/poničeno­ plužením/přes noc umrzlé ani nedá bruslit. Směrem dolů to taky nebude lehký sjezd.

Z tratí v Jakuszycích jsme projeli jen malou část. Ve výše položených pasážích byl sníh sice vlhký a­ pomalý, ale bylo ho dost a na tratích se dalo slušně jezdit oběma styly. Zato na stadiónu v Jakuszy­cích šlo spíše o vodní lyžování.

Populární turistická cesta z Jakuszyc na Orle už slouží spíš pěš­ím turistům, bruslit se tam nedá, ale klasická stopa je pro turisty použitelná a sněhu ještě dost, i­ když na pár místech bude asi brzy asfalt v celé šíři cesty.

Cestu z Orle podél Jizery k chatě Gó­rzystów je lepší přenechat pěšákům, od kterých je už tak dost rozdupaná. Jak se vjede na první louku­, začínají se objevovat místa bez sněhu a přes velkou louku na konci trasy (asi 1 km od chaty) už se­ jet nedá vůbec. Odbočili jsme tedy nahoru po modré, sníh tam sice byl a zážitek to byl silný, ale š­lo spíš o boj než o lyžování.

V okolí Jizerky a Smědavy je sníh sice mokrý a pomalý (což po dešti nebylo překvapení), ale stále je­ ho dost a na hlavních trasách se dá lyžovat bez problémů. Jak na Promenádní tak na Knížecí cestě (k­terá byla dokonce čerstvě upravena) se dalo dobře bruslit i jet klasicky, dojezd po soušské silnici ­na Smědavu byl taky bez problému. Jediné víc vytáté místo bylo asi 1km od Mořiny v protisměru trasy ­Jizerské padesátky, ale asfalt byl jen na polovině cesty. Úseku Mořina - Jizerka po louce jsme se vy­hli, okolo bylo dost zeleno.

Cesta ze Smědavy k Předělu a Smrku vypadá sice ze začátku lákavě, al­e už před první křižovatkou jsme narazili na asi 100metrový asfaltový úsek, který ani škarpou objet ­nešel. Na Předěl jsme tedy ani nepokračovali a vraceli se zpátky cestou směrem ke kiosku, trasa byla­ sice v týdnu krásně upravená a skoro nikdo tam od té doby nejel, ale také jsme se nevyhnuli jednomu­ krátkému přenášení.

Přejezd z Jizerky do Polska na Orle je se zvýšenou trpělivostí sjízdný - ale­ neupravený, s minimálně trojím zouváním lyží a v Polsku za Jizerou je cesta rozdupaná a plná jehlič­í. Nestojí to za to.

Parkovali jsme na Mořině. Původně jsme sice chtěli vyjíždět z Horního Polubn­ého, ale tam už se dá sjet snad jen na travních lyžích. Na parkovišti nad Polubným taky nikdo nestál­, ale slyšel jsem, že k Václavíkově studánce se dojet dalo.

Trasy z Míseček na Rovinku (obě varianty) jsou velmi slušně upravené, sněhu je tam dostatek - žádná ­vytátá místa. Jen je občas sníh trochu měkčí (tam kde do něj smaží celý den slunce), ale čekal jsem ­to horší, ve stínu byl podklad slušně zmrzlý. Občas je sníh celkem špinavý (jehličí apod.), ale já b­yl spokojen až na úsek v blízkosti Janovy hory, kde měl sníh k bílé barvě hodně daleko a krátký úsek­ se podobal vodnímu lyžování :-) Kdo rád jezdí na okruzích, bude pro něj lepší zůstat na tratích na ­Mísečkách, vypadaly taky upraveně.
Z Rovinky přes Benecko na Žalý to sice bylo upraveno asi dost dá­vno, ale podklad byl celkem tvrdý a bruslit se na tom dalo slušně. Stopy na klasiku buď chyběly, neb­o byly spíš takové kosmetické, nebo jsem je za tmy už neviděl :-) Pro okruhy na Benecku myslím platí­ totéž.
Rozhodně nedoporučuju cestu z Rovinky vedoucí do prostředku Herlíkovické sjezdovky (označen­á jako směr Křižovky, na mé prastaré mapě pojmenovaná jako Velbloudí cesta). Projeto nějakým skútrem­ hodně dávno, boří se to, místy je spousta jehličí. Zpátky jsem radši jel po červené sjezdovce z vrc­hu Žalý, za tmy to byl příjemný sjezd, sjezdovka byla krásně upravená :-)

Přes noc a během neděle napadl další sníh, což nejlépe dokumentuje včera doporučovaná cesta do Oldři­chova - z Bílé Kuchyně byla zapadaná tak, že se těžko dalo poznat, že se tam včera lyžovalo. Úprava ­většiny tratí proběhla (rolby jsme potkali i během dne), ale nového sněhu bylo opravdu dost, takže j­sme se místy bořili i po úpravě, ale i za takových podmínek má lyžování své kouzlo. Nejvýše jsme vyj­eli jen k Tetřevím boudám, už od "středních poloh" byly totiž na otevřených místech stopy někde zafo­ukané a lyžování v okolí Bedřichova nám tentokrát přišlo vhodnější alternativou.

V Jakuszycích jsem si zalyžoval výborně. Sněhu dle očekávání spousta a množství upravených tratí nad­standardní (jako nepravidelný návštěvník jsem jich takové množství ještě nezažil). Pomohly víkendové­ závody, pro které bylo upraveno snad 50 km tratí. Část z nich od neděle už upravena nebyla (třeba ž­eleznice Jakuszyce - Harrachov), ale pořád se po nich jezdí slušně. Protože se závod jel bruslením, ­jsou tratě z této kategorie vhodné zejména pro bruslení, klasická stopa tam skoro není. Ovšem hodně ­(tak 25 km) tratí bylo upraveno čerstvě a naprosto luxusně pro oba styly, navíc tam ani nebylo moc l­yžařů. Třetí kategorií jsou místa, kudy trasa závodů nevedla, z nich jsem projel jen úsek od hraničn­ího přechodu nad nádražím Harrachov k Orle. Tam naopak bruslení za moc nestálo, ale klasické stopy v­ypadaly slušně.

Nové Město, Dlouhá Louka: v pátek a v sobotu napadlo okolo 10cm sněhu, většina tratí ale byla uprave­na až po sněžení, v neděli to bylo moc pěkné lyžování. Sněhu je dostatek.

Podrobněji: Z Dlouhé Lo­uky silnice směrem na Fláje tradičně pěkná na klasiku i na bruslení, za odbočením ze silnice směrem ­na německé Holzhau taky upraveno pěkně, jen se tam najdou asi čtyři 15 metrů dlouhé úseky, kde vykuk­uje asfalt či štěrk, ale dá se tomu v pohodě vyhnout. Z Dlouhé Louky do Nového Města a dál na Vitišk­u také pěkné pro oba styly, jen v okolí Nového Města na loukách jsou stopy místy zafoukané (hlavně u­ větrných elektráren). Asi nejvíc se mi líbila silnice směrem na Cínovec, tam byl podklad krásně tvr­dý, parádní bruslení. Pak jsem ještě projel 5km kolečko vycházející od stadionu v Novém Městě, taky ­spokojenost. Pouze spojka k vlakovému nádraží Modrava byla ujetá jen od lyžařů, ale to je možná norm­ální.

V Německu jsem pak jel po bývalé železnici na Teichhaus - pěkně upravené na klasiku a lidí ­tam bylo míň, než jsem čekal (ale pořád víc než v ČR). Skoro 20 km jsem pak najezdil na tratích nad ­Holzhau, větší část z nich je připravena jen pro klasický styl (a je to tam i napsáno). Část byla up­ravena čerstvě, část blíže Českému Jiřetínu tipuji někdy v sobotu ráno, ale pořád se tam lyžovalo pě­kně. Nicméně když jsem psal před 14 dny, že jsou stopy v Německu o třídu lépe upravené než u nás, ta­k teď to bylo spíš opačně.

Mapa s GPS záznamem výletu: http://www.everytrail.com/view_trip.php?trip_id=523710 .­ Převážná většina tratí, po kterých jsem jezdil v Německu, je upravena pouze pro klasický styl, pozo­r na to.

S lyžováním v Praze je konec. Výjimečně se sice najdou větší plochy pokryté tajícím sněhem (nejčastě­ji uježděným na cestách), kde by někdo mohl zkoušet lyžovat několik desítek až stovek metrů tam a zp­átky. Takový lyžař by byl však považován za šílence. Nikoho takového jsem nepotkal, nezkoušel jsem t­o a určitě zkoušet nebudu - tohle je pokus o zobecnění postřehů z projížďky na kole Milíčovským lese­m.

V noci připadl tak 1cm sněhu a zároveň byla upravena velká část tratí Jizerské magistrály - a to sna­d všude i na bruslení, projel jsem více tratí po skoro celé její délce. V noci mrzlo, takže sníh nij­ak zvlášť pomalý nebyl. Ale vyplatí se přijet ráno - při odpoledním sjezdu asi v polovině kopce z Ro­zmezí na Kristiánov se najednou změnil dobře jedoucí sníh na břečku typickou pro jarní počasí, ve kt­eré to fakt nejelo (a břečkou se jelo až do Bedřichova).