Hřebenovka na Hřebenech

Kdo si užívá lyžování i bez strojově upravených stop a chtěl by vyrazit na běžkách z Prahy do nejbližších kopců a lesů, jsou pro něj Hřebeny volbou číslo jedna. Pozor, dostatek sněhu zde ale bývá jen zřídka.

Hřebeny je název pohoří, které se táhne od Zbraslavi na okraji Prahy směrem na jihozápad k Dobříši, Příbrami a Brdům. Společně s nimi Hřebeny spadají do Brdské vrchoviny, stejně tak zde na KamZaSněhem.cz tvoří Brdy a Hřebeny jednu společnou oblast.

Podíváme-li se do archivu zpráv od lyžařů z této oblasti, často najdeme u aktualit týkajících se Hřebenů varování následujícího typu: “Raději vemte starší lyže”, “doporučuji kameňačky” nebo “na spoustě míst čouhají kameny”. Tento text dostává svoji finální podobu v roce 2019 a při pohledu mezi starší zprávy je vidět, že v posledních letech se zde dalo lyžovat vždy jen pár dní na hraniční vrstvě sněhu, nebo vůbec. Naposledy v roce 2013 zde leželo více sněhu po delší dobu - a právě v této době vzniklo i video doplňující tento článek.

Kde zaparkovat

Pokud se na výlet vypravíme autem, ideálním startovním místem je parkoviště u silnice mezi Řevnicemi a Mníškem pod Brdy v místě, kde tato silnice kříží hlavní hřeben. Pozor ale zejména o víkendech – pokud je hodně sněhu, parkoviště se brzy zaplní a parkování podél silnice často odměňují policisté pokutami. Po hřebeni vede červená turistická značka, po níž je zpravidla vyjeta lyžařská stopa už od Černolic. My ale vyrážíme po hřebeni opačným směrem, po asfaltové cestě k jihozápadu.

Po hřebeni směrem ke Klondajku

Asfaltky se můžeme držet asi 3 kilometry – mineme odbočku červené značky směrem k poutnímu místu na Skalce (značka se stejně brzy vrací) a dojedeme až k rozcestí nazvanému Červený kříž. Podmínky pro jízdu na běžkách po této cestě bývají různorodé – může být uježděná tak, že se zde dá slušně bruslit, ale stejně tak bývala často „upravena“ pro provoz lesáckých aut a pro lyžaře nepříliš vhodná. V tom případě může pomoci stopa, která bývá mnohdy vyjeta průsekem, co začíná asi půl kilometru od parkoviště, kde asfaltka zahýbá doleva nahoru směrem ke Skalce. Průsek pokračuje pořád rovně a vede až k Červenému kříži.

U Červeného kříže červenou značku opustíme. Nezamíříme tedy na Kytínskou louku, ale pokračujeme na křižovatce rovně. Po pár desítkách metrů stopa opouští hlavní cestu a vede lehce doleva po pěšině do mírného kopce. Zůstáváme víceméně pořád na hřebeni (který v těchto místech není nijak výrazný), nikam nezahýbáme a můžeme sledovat občasné žluté šipky, jichž se stopa drží. Po dalších zhruba 3 kilometrech se cesta opět připojí na červenou značku, která přichází po širší cestě z Kytínské louky. To už jsme téměř na rozcestí Na Soudném.

I tady pokračujeme spolu s červenou značkou rovně po hřebeni. Po více než kilometru dojedeme na křižovatku, kde značka zamíří po asfaltu doleva pod hřeben. I po této cestě s červenou značkou se někdy dá na běžkách jet a na hřeben se dostat až u Stožce, ale většinou zde převládají úseky s nadvládou kamenů a kořenů. My však zahnuli po asfaltce na druhou stranu. Po sto metrech ale tato cesta odbočuje ostře doprava, tak ji opustíme a zahneme buď doleva, nebo jedeme rovně – rozhodnout se můžeme podle toho, kde je zrovna vyjeta lepší stopa.

Bývalá vojenská základna Klondajk

V obou případech nás zastaví vysoká betonová zeď, před níž navíc stojí plot podobné výšky. Za nimi se nachází bývalá vojenská protiletadlová raketová základna Klondajk.

Lyžování v prostoru Klondajku patří mezi mé nezapomenutelné zážitky z let minulých. I při tomto výletu jsme se chtěli do prostoru vojenské základny podívat, ale už jsme měli smůlu. Díry ve zdi zmizely a dovnitř se již dostat nedá.

Zavzpomínat, jak se tam lyžovalo v roce 2010, si můžeme pohledem na fotky či mapku stop na Klondajku (=GPS záznam části výletu) v únoru 2010, či další GPS záznam z lyžování o pár měsíců později v prosinci. Více o Klondajku i i lyžování v jeho prostoru jsem tehdy napsal do článku pro Informuji.cz, z něhož jsem ostatně použil část textu i zde. Od roku 2015 se v části prostoru Klondajku nachází Centrum aplikovaného výzkumu Dobříš, jak se píše na WIkipedii.

Dál ke Stožci a zase zpátky

Když jsme se nemohli dostat dovnitř, základnu jsme objeli po stopě těsně podél zdi. Jízda touto stopou znamenala občasné kličkování mezi stromy, občas vedla ve svahu, něco z ní je vidět na videu… prostě na mé tehdejší zvyklosti terén bezproblémový, ale rozhodně nechci přebírat zodpovědnost za to, že se tam někdo rozhodne na základě přečtení tohoto článku jet :-) Navíc od roku 2013 jsem tam nebyl.

Podél zdi a plotu jsme se dostali až k hlavnímu vjezdu do dříve ubytovací části základny. Tehdy byl střežen psy. Sem vede asfaltka, která odbočuje z hlavní silnice mezi Dobříší a Hostomicemi (tam je i parkoviště), je dlouhá snad 6 km a podle mého nabízí většinou nejlepší podmínky pro bruslení na celých Hřebenech. My po ní dojeli jen k rozcestí Stožec.

K návratu jsme zvolili alternativní trasy - vojenskou základnu jsme objeli po cestě po severní straně hřebene, která většinou nedisponuje moc pěknou stopou. A sjezd k ní po modré značce podél vrcholu Brdo má v zápise jistě mnoho poškrábaných lyží. Úsek mezi rozcestími Na Soudném a Červený kříž jsme zkusili projet přes Kytínskou louku, tehdy to za moc nestálo, jinak ale jde o další možné nástupní místo na běžky, kde se dá v omezené míře parkovat. Na konci jsme zajeli i na Skalku a pak se projeli po hřebeni druhým směrem od parkoviště, směrem k Černolicím.

Mapa s GPS záznamem trasy