Z Dlouhé Louky do německého Holzhau

Dlouhá Louka a Holzhau. Dva areály, každý v jiné zemi, přesto propojené upravenou běžkařskou tratí. Do Holzhau se dá z Dlouhé Louky dojet i dobrodružnějšími trasami. Na videu máme natočenou tu okolo přehrady Fláje a přes Český Jiřetín. Ale i tu nejkratší upravovanou.

Upozornění na úvod: Přestože se nacházíte na webu, jehož hlavním účelem je sdílení zpráv o aktuálních podmínkách pro běžkaře, tento článek a videa patří do jeho dlouhodobé části a nevěnuje se momentální sněhové situaci. Informace o aktuálních podmínkách hledejte a navzájem mezi sebou sdílejte mezi zprávami od běžkařů ve východní části Krušných hor.

Do Holzhau okolo Flájí a přes Český Jiřetín

Výlet začíná i končí na Dlouhé Louce – tedy v obci, která je jedním z hlavních center běžeckého lyžování ve východní části Krušných hor. Dlouhá Louka je vhodným výchozím místem i pro jiné lyžařské výlety či tréninky, přičemž jejími výhodami jsou:

  • dostatečně velké parkoviště, z části umístěné na odhrabané louce. Parkoviště je placené, přičemž z vybraných peněz je financována asi zejména úprava tratí (podmínky parkování se v průběhu let měnily, k nalezení bývají na kbstopa.cz, v době finalizace tohoto článku je třeba platit mincemi),
  • přímo u parkoviště se nachází Penzion a restaurace Rozcestí = ideální místo na doplnění energie po lyžování či opětovné setkání skupiny lyžařů před odjezdem domů, pokud se během výletu rozhodnou rozdělit,
  • nadmořská výška přes 850 metrů, což je na poměry východní části Krušných hor slušné,
  • běžecké tratě upravují hned, jakmile napadne rozumné množství sněhu,
  • v zimním období jezdívá o víkendech na Dlouhou Louku linkový autobus z Litvínova a Oseka,
  • milovníci výhledů mají na dosah (po ujetí necelého kilometu po upravované trati) rozhlednu na Vlčí hoře, která mimo jiné nabízí výhled na Mosteckou pánev.

Naopak za nevýhodu Dlouhé Louky považuji za určitých podmínek příjezdovou silnici. Jako řidič, který si v jízdě autem na sněhu rozhodně nelibuje, nerad jezdím na Dlouhou Louku po vydatnějším sněžení. Silnice je poměrně úzká a spíše strmější. Leží-li na silnicích sníh a musím řídit, zamířím v takové situaci raději na Cínovec nebo na Klíny.

Z Dlouhé Louky vyrážíme po Krušnohorské lyžařské magistrále na západ směrem k Flájské oboře. Jejím nejvyšším bodem a zároveň nejvyšší horou východních části Krušných hor je Loučná (956 m n.m.). Ale podívat se těsně k jejímu vrcholu by znamenalo zajížďku. Takže se u obory dáme doprava a několik kilometrů budeme pozvolna klesat po cestě vedoucí podél plotu, než nás zabrzdí rozlehlá vodní plocha. Tedy ne že by se nedalo jet dál, ale kdo se sem dostane poprvé, může se divit, jak je tu krásně. A na rozcestí také přemýšlet, kudy pokračovat dál.

Pravou cestou bychom po Flájském okruhu dojeli zpět na Dlouhou Louku, takže raději zahneme doleva na Jihobřežní cestu, ze které se nedá uhnout. Po pravé ruce máme Vodní nádrž Fláje. V ní se nemohou vykoupat ani otužilci, slouží mimo jiné jako zdroj pitné vody. Doleva nás zase nepustí plot Flájské obory. Ta je v posledních letech nepřístupná a žijí v ní jeleni. Skoro 3 km dlouhý rovinatý úsek mezi oborou a přehradou patří mezi nejkrásnější místa v ČR, která jsem na běžkách navštívil. Nejen z důvodu, že jsem zas tolik lyžařů nemíří.

Jihobřežní cesta mezi vodní nádrží Fláje a Flájskou oborou.
Jihobřežní cesta mezi vodní nádrží Fláje a Flájskou oborou.

Křížení se silnicí z Klínů do Českého Jiřetína nás donutí sundat běžky. Při pohledu na stoupání hned za silnicí by si někdo mohl říci, že lyže nemá cenu ani nazouvat – ale lyžař s běžkami v ruce může slušně rozdupat trať lyžařům v opačném směru, ohleduplnější je tedy vystoupat do kopce s běžkami na nohou. Navíc kopec zas tak dlouhý není. Brzy přejde do velmi mírného stoupání. Po obou stranách máme krásný řídký horský les, jen občas je slyšet souběžně vedoucí silnice. Při křížení s první větší cestou ještě ignorujeme silničku vedoucí nahoru směrem k zámku Lichtenwald, ta bývá stejně spíš upravena pro provoz aut. Opouštět magistrálu vedoucí na Klíny budeme až po další větší odbočce, po Tetřeví cestě směrem k Českému Jiřetínu. Na videu z roku 2013 je vidět, že tehdy ještě cestu do Českého Jiřetína rolba neupravovala a sjížděli jsme dolů stopou vyjetou pouze od lyžařů.

Sjezd do Českého Jiřetína údolím podél Pstružného potoka ve videu z roku 2013 bude nejspíš vystihovat i “úpravu” této trasy v letech následujících. Mezi tím sem několik let zajížděla i rolba, ale nová lyžařská mapa i zkušenosti z roku 2021 naznačují, že běžkařské trasy do Českého JIřetína se už asi pravidelně rolbou upravovat nebudou. Na druhou stranu v roce 2022 se zde na úpravu zajištěnou ski areálem Český Jiřetín jednou narazit podařilo. Nicméně na Skimapě se o ní nedozvíte. Zde víc než jinde platí, že dává smysl se navzájem informovat zde na KamZaSněhem.cz. Každopádně i ve stopě vyjeté od lyžaře tento mírný sjezd stojí za to.

Víc lyžařů může od trasy tohoto výletu odradit úsek následující. Asfaltová silnička do osady Mlejnky bývá zpravidla prohrnutá a pokud zůstane sjízdná, tak spíše jen na lyžích vhodných k zatopení v kamnech. To platí zejména pro sjezd od spodní stanice sjezdovky skiareálu Český Jiřetín dolů do obce. Pěšky s běžkami v ruce je však každopádně potřeba překročit hranice přes přechod Český Jiřetín - Deutschgeorgenthal. Stejně jako 450 metru po silnici severovýchodním směrem k začátku stopy na německé straně. V součtu to znamená nejčastěji 1,1 km s běžkami po svých.

Na lyže nastupujeme znovu v nadmořské výšce cca 620 metrů, prostě dost nízko. Mírné stoupání podél hraničního potoka z nejníže položeného bodu tratí vycházejících z Holzhau bývá zároveň nejčastějším místem na trase výletu, kde může při horších podmínkách chybět sníh nebo úprava. Ověřeno několikrát. Na německém území je možné výlet zkracovat i prodloužovat. My se tentokrát rozhodli projet trasy západně od Holzhau, které v areálu patří mezi ty méně frekventované. Zde ještě víc než jinde platí, že tratě v okolí Holzhau bývají upravovány jen pro klasickou techniku. Jen okruh na loukách na hřebeni u Holzhau znamená jistotu i pro bruslaře.

Tratě okolo Holzhau jsou napojeny na stopy na českém území na Žebráckém rohu. Tady překračuje hranice většina lyžařů, i my se tudy vraceli do ČR.

Jen prvních cca 1 km od hranic z Žebráckého rohu je úsekem, kde lyžař jedoucí do Holzhau z Dlouhé Louky musí jet tam i zpátky stejnou cestou. A právě zde v úseku přes louku se za méně ideálních podmínek mohou objevovat komplikace v podobě stop zafoukaných větrem, nebo naopak vyfoukaných podkladových kamínků. S příjezdem k lesu přichází obvykle možnost volby ze dvou upravených tras. My to měli jednodušší v tom, že v roce 2013 se užší cesta lesem, který se později napojuje na červenou turistickou značku, zrovna neupravovala. Sjeli jsme tedy na silnici spojující Dlouhou Louku s Českým Jiřetínem a po ní se vrátili zpátky na místo začátku našeho výletu.

Tzv. Flájská silnice je dostatečně široká a po úpravě nabízí parádní podmínky jak pro bruslaře, tak pro klasiky. Symbióza mezi lyžaři a motoristy tu funguje - od jara do podzimu tudy mohou jezdit auta, v zimě je silnice určena lyžařům - ale ne úplně dokonale. I na videu je vidět, že občas pronikne na uzavřenou silnici terénní auto a nákladně upravenou běžkařskou trasu poškodí. Německý autobus, který tudy jednou zkoušel projet a zapadl ve sněhu, se bohužel vyfotit nepodařilo :-) Každopádně uprostřed zimní sezóny k takovým excesům nedochází a jde o krásnou návratovou trasu na Dlouhou Louku, i když v závěru trochu do kopce.

Jasně, tento výlet není pro každého. Pro někoho může být 45 km moc (i když v Holzhau se dá zkracovat jednoduše), část lyžařů odradí neupravovaný sjezd s pěším přechodem, a bruslaře zas nenadchnou úseky v Holzhau upravované jen pro klasiku. Ale inspirací snad mohou být i jednotlivé úseky, projet si třeba takovou Jihobřežní podél Flájí tam a zpátky taky stojí za to. A pokud by někdo chtěl vyrazit do Holzhau přímo, pro toho je zde připraveno video z jiného staršího výletu, dokonce s původním popisem.

Mapa s GPS záznamem trasy

Dlouhá Louka - Holzhau: přímo tam a zpět s pár zajížďkami

Naše trasa začíná na Dlouhé Louce, odkud vyrážíme po silnici vedoucí směrem na Fláje. Při klesání k Velkému radnímu rybníku je vidět, že řidič nějakého vozítka (asi čtyřkolky) si bohužel myslí, že po této silnici smí jezdit i zimě, kdy je silnice upravena pro běžkaře.

Míjíme křižovatku s altánkem, kde odbočuje trasa vedoucí směrem k Vrchu tří pánů, a pokračujeme dále okolo Malého radního rybníka. Kus za ním na křižovatce zahýbáme doprava a pokračujeme stále po silnici několik kilometrů. Na křižovatce silnic, kde silnice doprava vede na Moldavu a doleva na Fláje, jedeme doleva (silnice k Moldavě nebývá upravována pro běžkaře). Po dalším více než kilometru v místě, kde silnice zahýbá doleva, ji opouštíme. Stopy vedou na Žebrácký roh, kde přejíždíme do Německa.

Na prvních stovkách metrů v Německu není na videu stopa strojově upravena, ale běžně upravována bývá. Tentokrát jsme ale na upravenou stopu narazili až na silničce (tradičně z půlky upravené pro lyžaře a z půlky pro koně a auta), které vede do horní části obce Holzhau. Odtud běžně vychází množství upravených běžeckých tratí. My jsme vyrazili přes louku doprava, před koncem louky překřížili pár malých silniček a postupně klesali do údolí k obci Teichhaus. Zde jsme se napojili na bývalou železnici, po níž vedou upravené stopy údolím oběma směry – jak dolů do obce Holzhau k nádraží, tak nahoru až na Moldavu, oba směry byly nyní upraveny. My jsme však zamířili do kopce jižním směrem, přes Žebrácký roh se vrátili zpátky do Česka a jeli dál po stejné trase.

Tu jsme opustili až na rozcestí Vilejšov – zaniklá obec, odkud vede o něco užší a ne vždy upravovaná (tentokrát ale upravená) trasa směrem k rozcestí Pod vrchem tří Pánů. Zde zahýbáme doleva a pozvolna stoupáme až na rozcestí Vrch Tří pánů, kde se nachází i mírně neaktuální mapa tratí. Odtud ještě zkoušíme jet směrem k Novému Městu, ale na rozcestí necelý kilometr od Vrchu Tří pánů stopa končí – dále do Nového Města již stopy upraveny nebyly, běžně ale bývají. Vracíme se tedy až na rozcestí Pod vrchem tří Pánů, odkud zkoušíme jet po trase vedoucí přímo zpátky na Dlouhou Louku. Tato trasa byla tentokrát na některých místech poměrně špatně sjízdná, což je na videu velmi dobře vidět.

Mapa s GPS záznamem trasy