Mezi Haničkou, Říčkami a bunkry

Jižní část hřebenovky Orlických hor je běžkaři vyhledávána o něco méně, než trasy v centrální části hřebene. Pokud ale o něco nižší nadmořskou výšku vykompenzují slušné sněhové podmínky, dá se na trase mezi Haničkou a Říčkami pěkně lyžovat. A také spatřit množství bunkrů, jak ukazuje i video připojené k článku.

Upozornění na úvod: Přestože se nacházíte na webu, jehož hlavním účelem je sdílení zpráv o aktuálních podmínkách pro lyžování, tento článek patří do jeho dlouhodobé části. Text ani připojené video nepopisují momentální situaci. Informace o aktuálních sněhových podmínkách hledejte mezi zprávami z běžkařských tras na hřebeni Orlických hor.

Ve spojení s těmito místy se mi jako první vybaví vzpomínky na běžkařské přejezdy této části hřebene Orlických hor v rámci lyžařských kurzů na střední škole v polovině devadesátých let minulého století. Vyměnit sjezdování v Říčkách za běžky a přejet odtud na nich až někam za Haničku znamenalo vždy zpestření, a pro mě nejzajímavější část lyžáku. Slohová práce o jednom z těchto výletů se dokonce zachovala (a je připojená ve spodní části článku).

Video níže však pochází z jiného výletu po této části hřebene - také staršího, ale ne tak moc. Tehdy jsme nezvolili přejezd z jednoho místa do druhého, ale vyráželi jsme z parkoviště u Haničky, na které jsme se pak zase vraceli.

Popis trasy zaznamenané na videu

Auto jsme zaparkovali na nejvyšším bodě silnice spojující Rokytnici a Bartošovice v Orlických horách, na parkovišti sloužícím návštěvníkům tvrze Hanička. Cedule v roce 2013 hlásila, že parkoviště je placené, ale to platí asi jen od května do října, kdy je tvrz standardně přístupná, protože po nás nikdo parkovné nechtěl. Kapacita parkoviště je omezená, naše auto bylo tehdy jedním z posledních, které místo na parkování našlo. Na toto místo nazývané také Panské Pole se dá dojet i autobusem.

Z parkoviště ležícího ve výšce cca 750 metrů nad mořem jsme vyrazili severním směrem po běžkařské trase sledující červenou turistickou značku, která stoupá k odbočce ke tvrzi Hanička. Tento úsek je hojně navštěvován i pěšími turisty, přestože v zimě prohlídky tvrze neprobíhají. Jak se dá najít na webu Haničky, že jedním z důvodů je i ochrana zimovišť netopýrů. Od tvrze stoupání pokračuje dál po hlavním hřebeni Orlických hor až odbočce pod Annenským vrchem. Škoda byla, že jsme si trasu neprodloužili o 500 metrů (a 500 dalších zpět) a nevystoupali až k vrcholu ve výšce 992 m n.m. Zde od roku 2010 stojí rozhledna Anna. I úsek k rozhledně se běžně upravuje pro běžkaře.

Pokračování od Annenského vrchu až na Mezivrší už je ve znamení střídání mírných klesání a stoupání. Na rozcestí Mezivrší, kam se dá také vyjet autem (s dobrou zimní výbavou) a omezeně zaparkovat, upravovaná běžkařská trasa opouští červenou značku s pěší hřebenovkou a směrem na Pěticestí pokračuje pod hřebenem.

Rozcestí Pěticestí leží těsně nad 1000 m n.m. a je zde i možnost občerstvení. Rozcestí je věrné svému názvu – vychází z něj skutečně pět upravovaných běžkařských tras. Hned dvě z nich vedou k severu, aneb na další asi 5 km vzdálené rozcestí Pod Homolí se dá dostat po obou stranách hřebene. Západní cestou jsme jeli tam a východní zpátky, každá z nich přináší za pěkného počasí krásné výhledy do jiného údolí.

Po návratu na Pěticestí jsme zamířili směrem do Říček, ne ale nejkratší cestou přes horní stanici ski areálu Říčky, nýbrž po delší trase vedoucí nejprve směrem na Zdobnici. Postupně jsme sjeli až do spodní části sjezdovek, překřížili nejprve modrou, pak červenou a nakonec i černou sjezdovku v Říčkách a pak už zas začali získávat ztracené výškové metry zpět ve stoupání na Mezivrší. Odtud vede zpět na Haničku jen jediná na začátku už projetá trasa.

Mapa s GPS záznamem trasy

Slohová práce ze střední školy (rok 1995)

Slohová práce o výletu na běžkách z Říček do Rokytnice v Orlických horách byla ponechána v původním znění. Pouze jméno paní profesorky je z důvodu ochrany osobních údajů pozměněno + kurzívou jsou doplněny některé místopisné a vzdálenostní údaje. Trasa z Říček až k Haničce se asi shoduje s tím, co je natočeno na videu.

V pátek večer se část členů našeho lyžařského výcviku rozhodla, že v sobotu vyrazíme na výlet na běžkách. Naplánovali jsme tedy trasu z Říček do Rokytnice dlouhou asi 20 km, která většinou vedla po hřebenech Orlických hor.

V sobotu ráno jsme nasedli do autobusu a odjeli do Říček. Když jsme došli k lyžařským vlekům, které nás měly vyvézt na hřebeny, zděsili jsme se. Fronta byla tak dlouhá, že dosahovala až na sjezdovku. Dobu čekání jsme odhadli asi na hodinu, a proto jsme se po poradě s vedoucím výpravy profesorkou Novákovou rozhodli, že na hřebeny vystoupáme po svých. K této cestě jsme podle mapy z roku 1980 zvolili zelenou turistickou značku, která ovšem neexistovala. Stoupali jsme tedy po neznámé cestě, avšak ta náhle začala klesat. Proto jsme odbočili po neznačené cestě projeté skútrem nahoru do lesa. Po únavném stoupání ve sněhové vánici jsme konečně vystoupali na hřebenovou cestu. Tam jsme se podívali na rozcestník a zjistili jsme, že nejbližší občerstvení Na Haničce je vzdáleno 7 kilometrů. (To jsme byli na Mezvrší, odkud je to ve skutečnosti ke tvrzi Hanička jen 5 km a na parkoviště pod Haničkou 6 km.)

Nasadili jsme tedy poněkud rychlejší tempo a za chvíli se počet členů první skupiny zúžil na čtyři. Když jsme po každém kilometru čekali na ostatní, dorazili většinou s obrovskou ztrátou. Zvlášť vedoucí výletu zjevně nestačila. Na horských pasekách plných vojenských bunkrů nám cestu znepříjemňoval silný vítr. Proto jsme byli rádi, když jsme opustili hlavní hřeben a odbočili do lesa. Pokračovali jsme mírným sjezdem skrz vojenský prostor a za chvíli se již před námi objevila osada Hanička. V místním pohostinství jsme se ohřáli, občerstvili se čajem a znovu vyrazili na cestu.

Ze dvou možných tras do Rokytnice jsme zvolili delší, ale o to zajímavější cestu lesem. První část, při které nás provázela červená turistická značka, proběhla bez problémů. Potíže nastaly až poté, co jsme odbočili na zelenou a vydali se prakticky neexistující stopou dolů z kopce. Spokojeně jsem se vezl a najednou vidím před sebou - potok. Lávka nikde. Zabrzdil jsem. Ostatní také. Nikdo do potoka nespadl. Někdo navrhl: "Půjdeme kus podél potoka a třeba najdeme nějaké místo, kde půjde překonat." Po krátké cestě lesem jsme objevili místo, kde se potok zužoval. Rozhodli jsme se, že ho tam překročíme. První sebevrazi se připravují k akci. Hledám v batohu fotoaparát. Vyndavám ho z pouzdra. Sundavám kryt. Skáču k potoku. Před sebou vidím Michala. Stojí každou lyží na jiné straně potoka. Cvak! Po něm následuje Tomáš. Jeho postoj je ještě zajímavější. Znovu mačkám spoušť. Ostatní to už vzdávají. Sundavají běžky. Někteří je háží na druhou stranu a skáčí za nimi. Jen paní profesorka se nemůže odhodlat. Všichni ji povzbuzují. Háže lyže přes potok. Připravuje se ke skoku. Rozbíhá se. Odráží se. Letí. Cvak! Mám radost. Vyfotografoval jsem většinu zajímavých přeletů přes potok. Ukládám přístroj do batohu. Bez problémů překonávám potok a doháním ostatní.

Zbytek této cesty proběhl už docela poklidně. Nástrahy nebezpečného sjezdu lesem a následující lávky přes potok většina slabších účastníků výletu překonala tím, že sundali lyže a sešli ze svahu po svých. Ani do třetice se při přejezdu potoka nikdo nevykoupal. Dokonce ani následující sjezdovka nenapáchala žádné škody, a proto jsme ve zdraví dorazili do Rokytnice. Tam jsme zamířili do restaurace a v klidu vyčkali příjezdu autobusu. Všichni jsme byli rádi, že jsme si vybrali běžecký výlet a nemuseli čekat v dlouhých frontách na vlek jako naši kamarádi sjezdaři.

Kde hledat aktuální informace