V Krkonoších se s oblibou zaměňuje s Voseckou a Výrovkou ještě Vrbatovka, pak bych přidal do seznamu záměn Dvoračky a Dvorskou.
Každopádně díky za upozornění na chybu, je opravena, rozhodně za ni nemůže citovaná Česká televize :-) Asi je daná tím, že na Výrovce jsem byl myslím naposledy před 8 lety, zatímco na Vosecké před měsícem....
Vosecká - Výrovka
Studenov - Studenec
Ručičky - Rovinka
Křížovky -Křížlice
To jsou moje oblíbené lokální záměny … :-)
od Vosecké na Luční ahaaaa
Taky bych už radši téma psů opustil. Ale když jsem se zamyslel, jestli Vojta zvolil pro výlet se psem aspoň vhodný termín (to asi relativně ano, nešlo o víkend) a trasu, vzpomněl jsem si na cesty označované jako "se smíšeným provozem", kam i psi a chodci smějí. Mapu smíšeného provozu
https://www.jizerskaops.cz/zimni-info/aktualni-uprava-stop-1/mapa-smiseneho-provozu-287cs.html jsem na webu Jizerské OPS našel jen s pomocí vyhledávání. Doklikat se k ní nedalo a je z r. 2021, tak ani nevím, jestli je to ještě platné. O Jizerské silnici jsem si pamatoval, že do téhle skupiny patřila, u Soušské mě to překvapilo.
Byl jsem naposledy v úterý, takže aktuální zprávy nemám. Půjdu až zítra. Děkuji všem, kteří tomu tady věnují svůj čas a píší detailní a velmi užitečné informace o stavu stop a přidávají pěkné a nápomocné fotografie. Opravdu hodně mi to dává. Měl jsem to tu radši, když to zůstavalo u zpráv tohoto typu. Nechápu, proč se mají lidi potřebu prudit i tady. Osobně si jezdím do hor od těchto hloupých konfliktů odpočinout. A strážcům pořádku viz. zprávy níže bych vzkázal, že mi připadá, že to pán s Pejskem asi vyfotil spíš předtím, než tam projel a rozryté to bylo již od někoho předtím. A také by nejspíš neuškodila trocha tolerance. Například mě trochu matou zprávy typu, jak je hrozné, že byl někdo strašně nezodpovědný v šeru bez čelovky a o pár dní později se objeví, že nějaký hulvát bezohledně oslňuje čelovkou. Opravdu se tu chceme takhle prudit???
>> Karel 123 a Běhny Vojta
Pánové prosím připomeňte si a laskavě dodržujte pravidla pohybu ve stopách - obzvláště bod 12 v tomto případě - aby se vedle vás i ostatní běžkaři cítili bezpečně!
https://www.jizerskaops.cz/magistrala/pravidla-pohybu/
Milan 123- přestaň prudit chytráku, nejsme v Seefeldu
Behny Vojta - opravdu se musite chlubit tim, ze nezodpovedne tahate cokly do stopy? Zamyslete se nad sebou prosim!
Karel 123 - takhle ani nikdy nebudem. Jedine reseni je zpoplatneni vstupu ma trate a vybirani pokut. Za vstup psa treba 10k - urcite by si to Vojtil rozmyslel.
nojo, ti pejskaření. to je podobný jako chalupaření, to je prostě naše národní povaha (snad ani inuité nemají tolik psů a finové chat jako češi). je to zřejmě setrvačnost vnitřní emigrace gulášového socialismu, kdy se radši nebavíme s lidmi (pejskaři) nebo nám město připadá moc velké a zmatené, cítíme se v něm vykořenění a nebavíme se se sousedy doma (chataři/chalupáři).
(to prosím pěkně píšu z pozice chalupáře, obyvatele Prahy ve čtvrté generaci, zaníceného lyžaře ve třetí generaci)
Omlouvám se - jsme myslel, že se můj včerejší dotaz neodeslal. Špatně jsem se díval. Pardon 🖐️
(Odpověď na dotaz uživatele Tom z 18.3.: Ahoj, nevíte někdo - bude to sjízdné od Žďárku na Hřebínek (kolem Máří)? Chci dnes uzavřít sezónu po stopě J50 a tento úsek se podle zimní mapy už moc neupravuje, tak nevím... Dík)
Tome, není potřeba se ptát znovu, téměř dokonalá odpověď od JK z nedělního průjezdu vložená v pondělí (tj. zařazená pod zprávami o lyžování v pondělí) je o kousek níže. Snad jen info, jestli je zmíněný postřeh z dopoledne nebo odpoledne by zvýšil zprávě relevanci, protože v neděli v průběhu dne to hodně tálo. Jsem si říkal, jestli opakovaně vložený dotaz smáznout, ale radši šířím osvětu (ono to řazení zpráv nemusí být pro každého logické) a smáznu ho až později. Samozřejmě zprávu z úterního průjezdu všichni uvítáme.
ano, skol, hůlky stc race sport, asi před pěti lety. když jsem to vytunil salomoňáckými košíčky za zhruba tři stovky, tak jsou z toho skvělé hůlky za dobrou cenu.
Samozřejmě je tu řeč o sportovním lyžování. Pro pohodové turistické ježdění jistě netřeba hole kdovíjak řešit. Dobře mohou posloužit obyčejné laciné (nezničitelné) hliníkové. Rovněž postačí obyčejná poutka, zatímco pro sportovní jízdu jsou vhodná ta rukavičková, se suchými zipy. Každopádně dobře padnoucí, pro pohodlí a bez otlaků i po delší intenzivní jízdě.
Tuhost holí je tím důležitější, čím jsou hole delší (větší tendence k ohýbání a pružení). Tedy zejména pro skate hole pro vysoké lidi má největší význam ten 100% karbon (a rovněž pro toho kdo při klasice více využívá soupaž).
Lukas B.:
Ten nákup holí byl zřejmě ve Skol? To by měly být právě ty mnou zmíněné STC Avanti
https://www.skol.net/skol-stc-avanti-p5687/?cid=14 Pořizoval jsem před cca 10 roky. Potvrzuji, že tehdy byla poutka nic moc, měnil jsem za lepší. Dále tenkrát byla v prodeji pouze jedna (max) délka a uživatel si musel sám zkrátit dle potřeby. Dnes už to dle obrázků vypadá na lepší poutka a v e-shopu lze volit délku. Ovšem osobně prověřen aktuální stav nemám. Jinak vesměs spokojenost, na top značkové modely to samozřejmě nemá, ale za tu cenu... Tuhost výborná, odolnost také dobrá (pořád mi slouží).
Kompozitové hole s nižším obsahem karbonu jistě také mohou spokojeně sloužit. Záleží na individuální náročnosti. Osobně nemám zkušenost, z hliníku jsem přeskočil rovnou na 100% karbon. Jeden známý však měl původně hole tuším 80% karbon a když přešel na 100%, tak tvrdil že ten rozdíl v tuhosti poznal. Ale to je vše dost subjektivní záležitost.
jak dlouhé hůlky (pro hobíka, samozřejmě): podle tabulek. začátečník a méně fyzicky zdatný radši trošku kratší (aby to nebylo trápení), technicky a fyzicky zdatnější si může dovolit hůlky delší.
levné slušné hůlky; před pár lety jsem lacino koupil nějaké karbonové hůlky, co prodávají v "bojlerově" (v dražicích), je to nějaký nounejm neznámé provenience (tuším něco postsovětského), tubus má parametry velmi slušné, ale poutka jsou strašná, ale když se to vytuní slušnými poutky....
jinak není nic špatného na hůlkách s 60% karbonu, snese to aspoň hrubší zacházení a ušetší se polovic.
theo:
Pocit na lyžích je jistě důležitý. Nemá smysl dát přednost méně vyhovujícím lyžím jen proto, že jsou o trochu levnější.
Doporučené hole jak jsem psal, o ničem dalším podobném nevím. Ty jmenované budou o něco dražší než za tisícovku (za tolik akorát Axon kdysi v akci). Obecně se okolo 1000 Kč asi nic podobného (100% karbon) nesežene.
Délka holí jak píšeš. Obecné pravidlo hole na bruslení cca k bradě až puse. Podrobněji k délkám holí např.
https://www.sporticus.cz/poradna/jak-dlouhe-hulky-na-bezky/
Podstatná je délka k poutku. Bývá v tom zmatek, některé značky uvádí délku po konec rukojeti.
Děkuji moc za rady Partyzán, Lukas B, Petrxp.
Tak se mi podařilo dát cenu za komplet bez holí za 7000 bez holí, což si myslím, že už je dobrá cena, když vím, že se mi na těch běžkách krásně jezdilo.
Máte nějaké doporučení na běžkařské-bruslařské hole za cenu okolo 1000 kč?
(Už jsem si zaznamenal vaše doporučení modelů STC Avanti nebo Axon VORTEX PROFI - podle ceny u mě vede Axon Vortex)
Jakou délku holí mám zvolit?
Slyšel jsem, že délka by měla být 90% výšky běžkaře, takže když mám 183 cm, tak bych měl mít hole 165 cm?
Díky moc
Martin Sajal:
Tak já původně také nebyl žádný velký sportovec. V mládí jsem nedělal žádný sport aktivně, nebyl v žádném oddíle. To moje tehdejší běžkování bylo něco obdobného jako v létě na kole. Prostě přirozená venkovní aktivita mládeže na venkově. Tehdy jsem to ještě nijak sofistikovaněji neřešil a nevnímal to jako sport. Ovšem fakt, že velkou inspirací pro mě již tehdy bylo sledování lyžařských závodů v TV. Tedy jsem k běhu na lyžích odjakživa přistupoval z příslušné perspektivy. Aktivně a systematicky jsem začal sportovat teprve v dospělém věku. Zřejmě obdobný případ jako mnoho dalších. Prostě jsem v určitém momentu došel k pocitu, že se sebou musím začít něco dělat a dbát na kondici. A začalo mě to bavit a naplňovat více, než jsem čekal a sportování se zařadilo mezi mé stálé a hlavní koníčky. Přičemž běžky mě bavily (a stále baví) asi nejvíce ze všech sportů, co provozuji. A vzhledem k sezónní povaze jsem přirozeně musel přibrat i další disciplíny pro permanentní celoroční trénování. Což mi vyhovuje z psychologického hlediska (větší pestrost aktivit, nehrozí nuda). Rovněž mi to tak přijde zdravější (nehrozí jednostranné přetížení). A dává mi to nějakou logiku a systém ročního tréninkového cyklu. Přes léto tak nabírám kondici na zimu a v zimě zas na léto. A jelikož jsem se v mládí nevěnoval výkonnostnímu sportu, nezůstal jsem pouze u čistě kondičního sportování, ale dostal jsem chuť si vynahradit zameškané a zjistit co ve mně je. Tedy jsem kromě běžného trénování a budování kondice začal též řešit výkony a účastnit se závodů. Nejprve běžeckých v letní sezóně. A posléze, co jsem se na běžkách zdokonalil, jsem se odvážil postavit na start i v bílé stopě. A bavilo mě to ještě více než běžecké závody bez lyží. Párkrát jsem zkusil i nějaké závody na kolečkových lyžích. Ovšem nic netrvá věčně, každý elán časem poklesne a s věkem zákonitě přijde výkonnostní stagnace. Navíc negativně zasáhla vyšší moc v podobě covidu, což mi násilně překopalo zaběhané pořádky. Od té doby jsem se tedy na start nepostavil a otázka, zda vůbec ještě někdy. A pokud snad ano, tak spíše jen z nostalgických důvodů, pro připomenutí atmosféry. Jinak je ji mi jasné, že se již nebudu moci měřit se svým mladším já. I když jak tu opakovaně padlo z více stran, na běžkách se dá pokles kondice úspěšně vykompenzovat lepším materiálem a efektivnější technikou pohybu.
S vybavením mohu potvrdit. Ten přechod od staromódních lyží s NN75 vázáním k modernímu vybavení byl velkým zlomem a kvalitativním krokem vpřed. Rozhodně mi to dost pomohlo se zlepšením lyžařské techniky a k větší lyžařské výkonnosti. U mě to přišlo zbytečně pozdě, impulsem k inovaci vybavení pro mě bylo teprve až první vážné nakouknutí do hor na upravené tratě. Dokud jsem si jezdil sám doma, neměl jsem porovnání. Ale jak jsem se dostal mezi lidi, zjistil jsem, jak moc jsem technologicky out a pocítil silnou potřebu to napravit. S botami mám také podobné poznatky. Že ty staré opotřebované (poněkud povolené) již nefixují nohu tak spolehlivě, což je handicapem zejména při bruslení. Při jeho učení jsem shledal, že kvalitní skate boty dost pomohou zvládnutí techniky (rovnováha, přesné ovládání lyží). V případě klasiky mi to nepřišlo tak markantní, ale také to platí. Ve sportovních (závodních) botách se mi jistě jede lépe technicky než v turistických botách. Nicméně ty druhé mají také své přednosti (pohodlnější a teplejší, což se někdy hodí). A co se lyží týče, tak pořízení kvalitních (závodních) modelů rozhodně zlepšilo můj skluz a jistě mělo také velký podíl na tom, že jsem začal zvládat ujet výrazně větší vzdálenosti s menším úsilím. I když bez současného zlepšení v technice (zejména skate) by mi to tak výrazně nepomohlo. A určitě se i u mě výrazně projevil efekt víceletého pravidelného lyžování. Že si tělo zvyklo a adaptovalo se a následně zvládalo větší výkony (vytrvalost a vzdálenost jízdy). Naopak jsem opakovaně mohl názorně sledovat, jak je specifický lyžařský trénink významný a bez něj sama o sobě nestačí ani obecná kondice a výkonnost v jiných sportech. Lidi jinak fyzicky zdatní, ale na běžkách stojící jen svátečně, nezvládali držet tempo, anebo jen za cenu nadměrného vypětí sil a druhý den již toho měli dost a odpadli.
Přidám i svoje zkušenosti, i když jsou z trochu jiné kategorie. Já vlastně skoro nikdy neměl ambice se v technice výrazněji zlepšovat, závodit mě až na výjimky nelákalo. Z hlediska sportovní přípravy se moje aktivita na běžkách dala zařadit do zimní objemové přípravy na letní sporty, ale vhodnější zařazení je aktivnější turistika. Teď už je to jen turistika i když na dlouhých trasách.
Co mě v technice posunulo nejvíc? Jak u bruslení tak u klasiky/soupaže to byl okamžik, když mě někdo s lepší technikou a výukovými ambicemi viděl, nedokázal se na mojí nedokonalou techniku dívat a začal mi radit :-) Zejména pro sjezdy mě nejvíc posunula výměna vázání - to bylo ještě v době, kdy snad všichni kromě závodníků měli to staré turistické a nadávali na něj. Já pak místo něj měl jiné, značka Look, vypadalo moderněji, ale pro sjezdy bylo ještě horší. Jeho výměna za SNS byla zásadní. Svoji roli hrály i boty.
Nerad vyhazuju věci, které ještě nějak slouží, a to mě jednu chvíli taky limitovalo. Boty, které navenek ještě nebyly ani roztrhané, ale už měly značně použitou podrážku a nevím co ještě ve spodní části, taky vedly k tomu, že se mi dobře nedržela rovnováha, jak při sjezdech tak při bruslení. Klasika se s těmi jetými botami ještě dala jezdit slušně (a já už v podstatě nic jiného nejezdím), takže jsem je nechal přesluhovat ještě dlouho, než mi někdo doporučil výměnu. A skutečně znamenala velký posun.
Rychlost lyží jsem skoro nikdy neřešil. Až když jsem se začal občas účastnit dlouhých lyžařských bodovacích orienťáků dvojic (disciplína, která už neexistuje), tak to začal být důležitý faktor a začal jsem lyže mazat i jinak než na stoupání. Což byla z hlediska rychlosti zásadní změna, jak tu ostatně píšou i ostatní.
Jinak historii na běžkách mám v zásadě podobnou, jako píše Tomáš K. Lyžuju od dětství, i když v té době to nebylo extra časté, nejvíc tehdy taky v Krkonoších. Techničtější sjezdy jsou jediné místo, kde dokážu slušně konkurovat jinak mnohem lepším lyžařům. Teda spíš jsem dokázal, do určitého věku... Nikdy na skluz nemazané lyže taky mám, ideální na městské a jiné hraniční podmínky. Teď už je není třeba mazat ani na stoupání a drží líp než skiny. Bohužel se jim už často odlepují patky, to je jejich největší slabina.
Před cca 15 lety (fyzička na mě asi ideální, běžky jako spíš doplňková zimní aktivita, péče o lyže nulová) pro mě bylo skoro nedosažitelnou metou ujet 50 km za den. Teď s výrazně horší fyzičkou limitovanou i věkem, ale na běžkách snažím jezdit jakžtakž pravidelně a lyže jednou za čas na skluz namažu, mám rekord 71 km. A těch 50 je víceméně běžná vzdálenost, když jedu někam sólo na celý den a nejsou extra pomalé podmínky.
Lukas B.:
Přesně, mám obdobné poznatky. K efektivnímu bruslení potřebuji, aby lyže dobře vedly. Potom zvládám plně přenést váhu a s jistotou se sklouznout. Dokáži se více uvolnit, šetřit síly, využít delší skluz. Lépe mi to jede s menší námahou a mám z toho dobrý pocit a baví mě to. Ovšem pokud se na lyže nedá spolehnout, nedrží stopu a ustřelují, postrádám při bruslení potřebnou jistotu, stojí mě to více sil a nebaví mě to. Proto upřednostňuji poněkud měkčí trať, kde se lyže mírně zaboří a zařízne hranou. Ale nesmí to být moc, protože bruslení v hlubokém (zejména mokrém) sněhu je děsná dřina a opruz. V takových podmínkách je efektivnější klasika. Naopak, čím umydlenější, uklouzanější a umrzlejší trať, tím pro mě hůře. Respekt k těm, co umí na takovém povrchu účinně bruslit. Nicméně co jsem poznal, teoreticky i prakticky, tak při bruslení na kompaktní trati dost záleží na samotných lyžích. Právě v takových podmínkách se nejvíce projeví správná tvrdost lyží. Ačkoli to laická veřejnost (na rozdíl od klasiky) vesměs netuší, rovněž pro skate je důležité mít lyže odpovídající vlastní hmotnosti. Příliš měkké či tvrdé mají špatný kontakt s podkladem a chovají se labilně. Obecně platí, že na tvrdší trať potřeba spíše tvrdší lyže (ale ne přehnaně) a naopak. V případě závodních modelů navíc existují různé varianty. Přičemž lyže s konstrukcí na měkkou trať se na tvrdém povrchu nechová optimálně. Tedy mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že vhodné lyže dost pomohou se zvládnutím správné techniky bruslení, zatímco na nevhodných se v tom člověk bude stále plácat.
Paradoxně jsem zjistil, že větší toleranci na hmotnost lyžaře pro mě vykazují lyže klasické. Ovšem týká se to závodních modelů, s tvrdou a vyšší komorou, co nejde tak snadno prošlápnout. Takové lyže vyžadují správnou techniku odrazu (plné přenesení váhy, včasný a dynamický odraz), jinak potrestají smeknutím, i když je správně namazáno. Proto bych závodní klasičky nedoporučil začátečníkům a svátečním lyžařům. S výjimkou osob s nelyžařskou postavou, pro které je prakticky nemožné sehnat lyže správných parametrů (dostatečně tvrdé jsou příliš dlouhé a naopak). Potom jim ta jejich nadměrná hmotnost pomůže se úspěšně odrazit i s nedokonalou technikou a zůstane jim zachován uspokojivý skluz. Což by na turistických lyžích nebylo možné. Párkrát jsem takové vyzkoušel a odraz mi přišel až nechutně snadný (jak na kolečkových lyžích na asfaltu) a přitom brzdění odrazovým voskem ve skluzu dost znatelné. Rovněž se odrazový vosk sjížděl nechutně rychle, zatímco na závodních klasičkách mi běžně vydrží desítky km bez nutnosti přimazávání. Také jsem zjistil (navíc potvrzeno měřením na přístroji), že i při výraznějším zvýšení hmotnosti lyžaře se komora zkrátila jen zanedbatelně. Tedy se mi na stejných lyžích stále dobře lyžuje, i když jsem přibral a nepotřebuji shánět tvrdší.
S těmi kratšími holemi nevím, to slyším poprvé. Naopak jsem opakovaně narazil na varování před příliš dlouhými holemi. Že to akorát zhoršuje techniku a vede k přetížení některých partií. Spíš jsem slýchal doporučení na trénování bruslení bez holí, aby se člověk mohl plně soustředit na práci nohou a naučil se je patřičně používat. Odpich holemi je potom nadstavba, přídavný pohon k tomu základu od nohou.
To je bohužel největší bolest lyžování. Že pokud člověk nemá to štěstí a nebydlí v lokalitě, kde je sníh a upravené tratě, tak se tomu nemá šanci dostatečně věnovat. Dojíždění zdaleka stojí hodně času i financí. Lépe mít možnost se dostat na běžky častěji, aspoň několikrát týdně, klidně jen na kratší dobu a mít vedle toho dost času na další věci. Než pouze občas, třebas na delší jízdy, ovšem jen nárazově a mezi tím delší prodlevy. Běžky jsou bohužel sezónní sport a závislé na přírodě, sezóny jsou nyní navíc kratší a poznamenané dalšími nepříznivými vlivy. Ani v těch mých nejaktivnějších letech (cca 10 let nazpět) jsem nezvládal jezdit tak naplno, jako bych mohl a přál si. A v současnosti je to bohužel výrazně slabší, co do počtu tréninků a najetých km. Alespoň si to během letní sezóny částečně kompenzuji pomocí kolečkových lyží a doufám, že to nakonec nebude to jediné lyžování, co mi zbyde.
Tomáš K.:
S těmi klistry přesně. Pokud se umí správně aplikovat na správné lyži, tak zajišťují tutový odraz a zachovávají dobrý skluz. O což se právě zbytečně okrádají ti, co se klistrů bojí.
Lyžařské začátky jsem měl podobné, ovšem ne tak intenzivní a mimo běžné lyžařské oblasti. U nás doma nejsou velké kopce a lyžoval jsem pouze na mírném profilu. Víceméně si vyšlapat vlastní stopu a jezdit okruhy po loukách a polích. Učil jsem se tak především na lyžích běhat, nikoli sjíždět. Což je právě dodnes můj handicap. Mimo jiné na závodech, co jsem absolvoval. Kromě nich není zas taková motivace se ve sjezdovém umění zdokonalovat, navíc ve středním věku už jsem na sebe opatrnější než za mlada. A také prakticky není kde, jelikož v hustém provozu v Jizerkách musí člověk dávat pozor nejen za sebe, ale i za druhé.
S prvními běžkami, na kterých jsem si osvojil klasiku, jsem měl to štěstí, že měly správnou tvrdost a fungovaly, jak měly. Sice šupinové, ale dost opotřebované, tedy relativně skluzné. Tedy jsem se rozumně svezl i naučil odraz za zhoršených podmínek.
Nejsem sportovec odjakživa, pravidelně systematicky jsem se začal hýbat teprve v dospělosti, právě jak jsem začal aktivně běhat na lyžích Jizerkách. Následně jsem zaznamenal velký progres a zvládal jsem ujet předtím nemyslitelné vzdálenosti. Ale nikdy jsem neaspiroval na extra vytrvalostní výkony (rovněž závody jsem upřednostňoval spíše kratší). Dostatečnou metou pro mě byla a stále je vzdálenost 50 km (a závody obvykle cca poloviční). Což jsem opakovaně zvládal. Ale běžně jezdívám méně, zejména začátkem sezóny. Dále už jsem neměl motivaci zkoušet ujet ještě výrazně více. Nicméně mám na kontě také pár zajímavých výkonů, např. v jednom víkendu v sobotu padesátka, večer ples s partou známých, v neděli brzké vstávání a další běžky s dotyčnou partou. Ale to už je minulost, aktuálně to již s mojí kondicí není takové, co dříve.
petrxp:
na druhou stranu mi to jakžtakž jde v ideálních podmínkách kdy to nijak neustřeluje a ideálně se to boří centimetr do manžestru a dá se jezdit po ploše, a takové podmínky chytnu jedenou-dvakrát do roka (tuhle sezonu mám namotáno asi 35 dní, holt nejsem zdravej důchodce z Raspenavy).
na bruslení stylem 1-1 (odraz oběma hůlkama při každém odrazu nohy) bych mohl zkusit si vzít nějaké výrazně kratší hůlky. tuhle mi jeden v hospodě při diskusi říkal, že je velká chyba si pořizovat tabulkové (a delší) hůlky dřív, než je technika spolehlivě zvládnutá.
Petr XP:
Je to tak, I kvalita nanesení odrazových vosků i jejich skluznost hrají velkou roli. Teď jsem se mazlil s klistry na Noční dvanáctku a vyplatilo se. Nikdy předtím jsem neměl tak skvěle připravený lyže na závod. Dokonale rovnoměrné a hladké a bylo to znát.
Jinak já běžkuji od malička. První fáze na šoupačku s rodičemi v podstatě na sjezdovkách s volnou patou. Na mě hrozně dlouhé lyže a malou manévrovací schopností, ale dobře vedly . Další fáze na střední škole rok co co rok hřebeny Krkonoš na fišerkách co jsem v životě nemazal a ani neřešil komoru.Převážně taky šoupačka,ale jinak těžkej kross. (Dodnes je mám jako F lyže na štěrkopísek a do hospody po jinovatce :-)). Časem se skluznice potrhala mrazem a vytvořil se bezva odrazovej povrch. V podstatě náhrada skinu ale po celé ploše. Fungovaly na většině typu sněhu. Samozřejmě kolem nuly evakuace ze stop. Bezva se na nich jezdilo do doby, než jsem zničil hrany na častých kamikadze ledových sjezdech po hřebech krkonoš, kdy se časo naplno plužilo metodou jednostranného pluhu. (Můj pracovní název pro "mou" metodu do nejprudších sjezdů). Veškerá váha na jedné plužící lyži se současným zapřením se o koleno. Druhá noha odpočívá a střídám to. Je tu ale riziko přepadnutí - Toto jsem používal v extrémně prudkých sjezdech. V Krkonoších jsem se naučil nebát se rychlosti a rychle manévrovat, tam kde nešlo plužit kvůli úzkému korytu třeba, nebo mezi stromy. Nebát se je velmi důležité. Protože člověk jedoucí velmi rychle z kopce v křeči snadněji padá.
Třetí fáze kdy přišlo nejefektivnější zlepšování je jak píšete-začal jsem jezdit často do jizerek s novými závodními lyžemi a tam, naplno trénovat. Pak mi nepřišlo nijak moc hrozný ani 88km v kuse co jsem tam nejvíce za den ujel. A to mě čekala pak jízda domů aute 2,5 hodiny. (mám to 140km)
Lukas B.:
Peripetie s klasikou chápu, v lecčems jsem to měl podobně. Ale myslím, že není třeba úplně lámat hůl. Nowax lyže (dnes především skiny) by měly ty hlavní problémy překonat a umožnit si starou dobrou klasiku konečně pořádně užít. Nehledě na to, že ne všude jsou dobré podmínky (upravené tratě) na skate, a tedy šikovné mít klasiku v záloze.
S bruslením na druhou stranu bych poradil, pokud bych věděl jak. U mě to přišlo nějak spontánně samo. Bruslení stylem jedna jedna mi přijde jako nejvíce náročné na rovnováhu a koordinaci. Aby se to úspěšně dařilo, potřeba mít dostatečně dlouhý skluz, aby se člověk po odrazu stíhal dostat nazpět do základní pozice. Jakmile nestíhá, tak ho to rozhodí a brzy končí. Každopádně třeba dělat jen krátké intenzivní odpichy a hned ruce vracet před tělo. Protahování záběru rukou dozadu se dělá při dvoudobém bruslení (to rychlé, symetrické, nikoli asymetrický pajdák). Jedna jedna je silově více náročná technika. Pokud člověk cítí, že to tak neutáhne, je lepší a efektivnější „podřadit“ a přejít do obvyklého „pajdáku“ a namísto síly přidat na frekvenci.
Tomáš K.:
Určitě souhlas, kvalitní lyže a servis má jistě význam a vliv. Akorát bych doplnil, že v případě klasiky je skluznost lyže ovlivněna nikoli pouze parafínováním skluzných ploch (jako při bruslení). Ale též skluzností odrazového vosku. A tím se to dá leckdy zabít.
Potom kvalitně připravené klasické lyže na skluz i odraz jsou jistě výhra. Na špatně jedoucí lyži se nedá naučit ten efektivní dlouhý elegantní skluz při stříďáku. Podobně se špatně lyžuje na nekvalitně upravené trati. Na druhou stranu nelze spoléhat, že bude při lyžování vždy vše optimální. A pokud se člověk naučí jezdit pouze za perfektních podmínek, může být nemile zaskočen, když podmínky zrovna perfektní nebudou. Nelze spoléhat, že bude vždy vše dokonalé. Potřeba se umět vyrovnat i se situacemi, když je stopa rozbitá nebo žádná. Když je sníh pomalý či rychlý, tvrdý či hluboký, zmrzlý či mokrý. Když lyže nejede či smeká. Umět přizpůsobit techniku odrazu podmínkám a poradit si za všech okolností. Ovšem pravda, že hodně problémů při klasice jednoduše vyřeší soupaž.
Osobně zřejmě nemám klasickou techniku úplně dokonale vytříbenou, ale zato mě ve stopě skoro nic nerozhází (snad kromě úplné ledovky, to už podle mě nemá s lyžováním nic společného a bojím se). Zřejmě bych to vysvětlil tím, jak jsem na běžkách začínal a získal praxi v primitivních podmínkách. Zatímco bruslení nemám tak dokonale zažité a jsem více citlivý na podmínky na trati. Když mi to vyhovuje, mám z bruslení dobrý pocit a daří se mi jet lépe technicky. Ale když mi podmínky nesednou, tak mi to nadělá více komplikací než při klasice.
Honza:
Skiny jsou myslím v pohodě. Sám jsem vyrostl na nowaxech a stále je používám paralelně s mazacími lyžemi. Nesdílím některé názory tradičních lyžařů, že jedině mazání a na nemazacích lyžích se nedá jezdit pořádná klasika. Podle mé zkušenosti jsou to předsudky. Klasika je pořád jedna, ať se jede na jakýchkoli lyžích. Někdy mohou být špatně namazané lyže k vzteku a neumožnit jet dobře technicky. Naopak v některých sněhových podmínkách nowaxy mají navrch na mazacími lyžemi. A i když ne, tak aspoň ušetří dost práce a starostí a umožní se soustředit na trénink místo na servis.
Klasika má jistě výhodu, že lze v případě potřeby odpočívat chůzí ve stopě. Vůbec mi přijde taková přirozenější, vycházející z normální chůze a běhu. Vhodnější pro děti a úplné začátečníky. Učení bruslení může přijít na řadu později. Bruslení je pro mnohé adepty náročnější právě v té určité nepřirozenosti pohybu a v nutnosti pořád jet. Což mnohdy dopadá tak, že člověk chvilku jede na max, unaví se, musí zastavit a odpočívat a pak znovu to samé. Ovšem když už se bruslení podaří ovládnout na určité úrovni a člověk se dokáže efektivněji svézt, tak už také lze šetřit energii a v případě potřeby se jen tak zlehka pomalu klouzat (když terén dovolí). Do prudšího kopce je pak možné místo pajdáku použít ještě pomalejší a silově méně náročný způsob, střídavé bruslení (podobné klasickému stromečku, ale se skluzem lyží, viz. video). Jinak když při bruslení začnou bolet nohy, tak se dá odpočinout soupaží ve stopě. Hlavním prubířským kamenem při učení bruslení jsou kopce. Bruslení po rovině je pohoda, to se obvykle zvládá snáze. Dokonce řada běžných turistů si na rovinkách přibruslí (na namazaných lyžích), protože to je rychlejší než stříďák a protože neumí soupaž. Případně přibruslí, když jim lyže smekají a nemají jinou šanci. Na rovinatých tratích člověk rychle přijde bruslení na chuť, jak zjistí že se takto sklouzne rychleji a s menší námahou než klasikou. Jenže když přijde kopec, tak je tu najednou problém. Když se však podaří tuto překážku překonat a kopce přestanou být při bruslení překážkou, tak je vyhráno. Člověk pak zjistí, že vybruslit kopec je sice nějaká námaha, ale při klasice to platí také a navíc je to pomalejší.
Co se kurzů týče. Něco jsem absolvoval od Etriatlonu (pouze bruslení), ale pokud vím, tak už trénování běžek z praktických důvodů opustili. Potom něco u Nyče
https://www.skolabezky.cz/ To by měla být dost renomovaná škola lyžování s dlouhou praxí. Jinak se toho vyrojilo více, ale nemám přehled o všem, ani přímou zkušenost. Co mě zaujalo třeba
https://www.bezvabezky.cz/
Díky moc všem za tipy! Určitě pokračujte, myslím, že to bude pro více lidí hodně užitečné.
Naprosto to podle mě vystihl petrxp. Se střídavým během jsem tak nějak v pohodě a pokud podmínky přejí, tak mě to i hodně baví. Třeba co mi utkvělo: teď v neděli, mírný kopec směrem na Čihadla od Žďárku - chtěl jsem si udělat fotku jak se rozplývá mlha, tak jsem přestla šlapat, sundal hůlku a ještě dobrých pár metrů mi to do toho kopce ve stoje samo doklouzalo. Pro mě takový hezký moment, kdy jsem si uvědomil, že mi to opravdu dobře jede a na druhou stranu nepodkluzuje. Na druhou stranu, když mi to takhle dobře jede, tak se dostávám do bodu, že už střídat nestíhám a přecházím k nějaké variantě střídavé soupaže. Loni (?) jsem o tom slyšel někoho mluvit i v přenosu SkiClassics, že to je opomíjený styl, který má ale svoje místo. U soupaže jako takové vím, že to není o rukách, ale vlastně všem. Na nějaký základ jsem se díval, ale používám to spíš opravdu v sebeobraně (třeba když jsou plotny bez stopy).
Na klasiku mám lyže se skiny, bohužel v současném nastavení nemám kapacitu zabývat se vosky a klistry. Jsem rád, když si stihnu lyže vyčistit a třeba napustit a natáhnout skluzným voskem. Klasičky pro mě mají ještě jednu dobrou vlastnost, vzhledem té mojí nekondici - do určité míry se na nich dá chodit :). Takže když už to opravdu nejde, dá se vylézt do hlubšího sněhu a prostě jít.
Se skejtovou technikou aktuálně (teda asi od další sezóny) budu právě řešit přesně ten problém, že zbytečně zvedám nohy. Kompenzuju tím to, že neumím vykopnout špičku lyže a courám jí pak po sněhu. Se skluzem po jedné lyži a stabilitou snad zásadní problém nemám, pokud ta lyže drží. A abych nejezdil jenom po hraně a lyži pokládal na plochu tak hádejte co - ano, zbytečně vysoko zvedám nohu.
Když tu byla řeč o kurzech/instruktorech, máte doporučení na někoho konkrétního?
Díky!
Co se techniky týče, to by bylo jistě na obsáhlé pojednání. Zde se pokusím pokud možno stručně vyjádřit k poznámkám z předchozích příspěvků. Pro lepší pochopení a další informace je určitě vhodné si najít a prostudovat nějakou teorii.
Klíčovou dovedností pro správnou a efektivní jízdu na běžkách je rovnováha ve skluzu na jedné lyži. Což platí pro klasiku (střídavý běh) i pro bruslení. A dále přenos váhy z lyže na lyži. Bez toho se nelze dále posunout. Mnoho lidí jezdí při klasice stále po dvou lyžích, což je však pouze chůze ve stopě. Zatímco opravdový běh na lyžích je definován právě tím skluzem na jedné lyži. Úplné přenesení váhy na jednu lyži je dále klíčové pro odraz. Aby se komora dostatečně přitiskla ke sněhu a lyže nesmekla. Podstatou odrazu není hrábnout nohou dozadu, ale zachytit se odrazovou lyží o sníh a získat tak oporu pro výpad druhou nohou (a lyží) do skluzu. Klasický stříďák je vhodný hlavně do stoupání, ale na rovině je zbytečně neefektivní a pomalý. Tam je právě vhodné uplatnit soupaž. Kromě čisté soupaže existuje i varianta soupaže s odrazem nohou. To je dle mého neprávem opomíjený způsob, který je však leckdy užitečný a je vhodné si ho osvojit. Využije se v momentě kdy je tempo již příliš vysoké na stříďák, ale síla nestačí na čistou soupaž.
Soupaž není zas taková věda a určitě není jen o hrubé síle, ale především o šikovné technice, která umožní zapojit do pohybu co nejvíce svalových skupin. Když se to umí, tak se dokáže usoupažit leccos, co by jinak člověku přišlo nemožné. Osobně jsem v soupaži zaznamenal větší pokroky později než v bruslení. V tomto případě jsem spíše samouk (něco jsem nastudoval a odkoukal a pak zkoušel). Proti původnímu stavu jsem zaznamenat výrazného posunu a začal jsem soupaž využívat výrazně více než předtím. Což se na mírnějších profilech v Jizerkách hodí. Ještě před covidem jsem se jednou hecnul a vyjel jsem tak úspěšně celé stoupání z Kristiánova na Rozmezí (což bych si pár sezón předtím nedokázal vůbec představit). A i když jsem podobnou výzvu od té doby nezopakoval, tak soupaž při klasice pořád hojně využívám a nebojím se tolik smekajících lyží, protože si věřím, že i tak vždycky nějak dojedu. Soupaž není zdaleka jen o rukách, ale o zapojení celého těla. Podstatné je přenést těžiště dopředu (jak se odlehčí či dokonce zvednou paty) a plnou vahou se zavěsit do holí. Při předklonu pracují svaly trupu (hlavně břicho, zatímco na záda pozor aby se nepřetížily). Nenatahovat ruce dopředu, ale při zapichování holí je mít pokrčené. Pokud není zrovna potřeba maximální výkon, tak pro vytrvalejší jízdu soupaž lepší frekvenčnější styl, kratší a méně intenzivní odpichy (aby se tělo hned neunavilo).
Při bruslení je hlavní skluz. Opět úplné přenesení váhy na jednu lyži, udržet rovnováhu a svézt se. Začátečníci toto neumí a proto na lyžích hodně ťapají, neudrží rovnováhu a pořád rychle přešlapují z lyže na lyži. Často jedou pouze po hranách, příliš široké véčko apod. chyby. Což je vše dost neefektivní a vede k rychlému vyčerpání. Přitom když se bruslit umí, tak je to rychlejší a energeticky méně náročné než klasika. Borci s namakaným vrškem často trpí nešvarem zabírat především rukama do holí a nohy flákat. Ale správně je to naopak. Proto je dobré se učit bruslit bez holí. Podstatné je na lyžích správně stát, lidi jsou pro lepší stabilitu často moc rozkročení, jenže pak mají těžiště stále mezi lyžemi a ve skluzu je to pak stále táhne dovnitř. Potřeba mít skluzovou lyži pod tělem, tedy těžiště nad lyží, potom není udržení rovnováhy tak obtížné. Lyže se pokládá na sníh na plochu, jede po ploše, teprve před odrazem se překlopí na hranu. Po odrazu se má noha uvolnit a zlehka přenést zpátky pod tělo. Obdobný princip ostatně platí i při klasice a vůbec všech cyklických sportech. Pokud jsou svaly stále zaťaté, tak se rychle unaví. Potřeba střídat fáze práce a uvolnění. To je právě často vidět jak lidi při bruslení „šlapou zelí“ a příliš zdvihají lyže nad povrch, což však vede ke zvýšené únavě nohou a s výjimkou bruslení v hlubokém sněhu neopodstatněné. Tělo se má držet zpevněné, nemlít se a neklátit, holemi zabírat dozadu, nemáchat s nimi kolem sebe (rovněž nebezpečné pro okolí). Bruslení na lyžích má více variant např. viz.
https://www.youtube.com/watch?v=QEJnPtrtri4 Názvosloví se poněkud různí (u nás i v zahraničí), ale podstatné, co je vidět na videu. Není vhodné jezdit pouze „pajdák“, ale naučit se i další způsoby. Analogicky ke klasice se každá verze bruslení hodí do jiné situace. Ale nejprve podstatné si osvojit ty fundamentální základy. Dvoudobé bruslení jistě vhodné umět na obě strany (ovládám, ale přirozeně také mám preferovanou silnější stranu). Bruslení se sice zdá laicky snazší a kdekdo se to (špatně) snaží napodobovat, ale ve skutečnosti je to docela věda a opravdu kvalitně bruslit umí málokdo. Což ostatně platí i o klasickém stříďáku. Tam jsou jemné nuance odrazu zřejmě ještě zapeklitější. Navíc potřeba zvládnout mazání na odraz, což spoustu lidí odradí a zláká právě k bruslení. Někdo má lepší nadání pro jedno či druhé a posléze třeba upřednostní jeden styl. Rovněž jsou ve hře praktické důvody (odpadá potřeba dvojího vybavení). Osobně však preferuji větší pestrost a rozmanitost a baví mě klasika i bruslení. Střídám dle chuti a situace (na některém sněhu je šikovnější to či ono).
Honza:
Asi největší posun na běžkách pro mě byl, když jsem začal pravidelně jezdit do Jizerek (před cca 15 lety). S tím se pojilo i pořízení lepšího vybavení a především jsem se v té době naučil bruslit. Kvůli tomu jsem absolvoval tréninkový kurz, což byla myslím dobrá volba a dost mi to pomohlo. A potom už to chce hlavně jezdit, jezdit a jezdit. Jako každá dovednost i lyžování chce čas a praxi. Mít motivaci a vytrvalost, nevzdávat se, když to zrovna nejde. Trénink dělá mistra.
Klasiku jsem se naučil už dávno, tak nějak samovolně, odkoukáno z TV, snad i něco nastudováno a především vytrvale zkoušeno. Bruslení jsem se naučil až o dost později v Jizerkách, jelikož v těch mých lyžařských počátcích na to nebyly patřičné podmínky (staromódní lyže s vázáním NN75, neupravené trasy v hlubokém sněhu s vlastní silou vyjetými stopami). Na klasiku jsem později také jeden kurz absolvoval, ale jelikož jsem už byl sám od sebe na vyšší úrovni, tak mi to nedalo tolik navíc, jako ty tréninky bruslení. Myslím, že to mohu doporučit, nebo alespoň si nechat osobně poradit od někoho zkušeného. Ale když má někdo talent a motivaci, tak se může naučit obstojně lyžovat i samostatně (znám i takové). Jistě dobré si nastudovat nějakou teorii (publikace, na internetu). Šikovná jsou názorná videa. A samozřejmě hlavní to zkoušet uvést do vlastní praxe. Což právě leckdy není tak snadné a hodí se ta zpětná vazba od někoho znalého.
Prvních několik sezón jsem se zdokonalování techniky věnoval více. Poté už jsem to tak intenzivně neřešil, ale místo toho mě bavilo jezdit závody. Ale posledních několik sezón už je i toto minulostí. Vlivem různých nepříznivých vlivů nyní jezdím výrazně méně než v dobách největšího elánu. Tedy ani není tolik času a prostoru něco rozvíjet (i když je jistě pořád co zlepšovat a neškodilo by techniku opět poladit). Spíše tedy nyní těžím z toho, co jsem si osvojil dříve. A myslím, že ta osvojená technika mi stále dost pomáhá. Ačkoli nyní mám o pár let i kil více, kondice poklesla, tak se mi na běžkách stále jezdí slušně. Se závodním tempem by to jistě bylo horší, ale při běžných kondičních jízdách mívám stále obdobné rychlostní průměry i pocitové tempo jako dříve. Rozdíl bude v tom, že v počátcích jsem nevypilovanou techniku zřejmě kompenzoval lepší kondicí a elánem. Jezdil jsem více frekvenčně. Zatímco nyní už se více šetřím, mám snahu o efektivnější a ekonomičtější styl. Frekvenci mám nižší a snažím se na lyžích více sklouznout.
Běžky jsou jistě vysoce fyzicky náročný sport a kondice na nich hraje významnou roli. Což jsem bohužel negativně pocítil na vlastní kůži. Ani v dobách své nejvyšší výkonnosti, jsem se nemohl měřit s namakanými sportovci a mnohokrát zažil na závodě i při běžné jízdě, že jsem nestačil někomu s napohled výrazně horší technikou (zejména při bruslení). Mám pocit, že mnozí borci na to hřeší a místo pilování techniky se to snaží urvat brutální silou. Což je ovšem metodicky špatně a zejména pro lidi neoplývající silně nadprůměrnou kondicí je jistě lépe prioritně zapracovat na zlepšení techniky. Potom jistě záleží také na vybavení. Ale závodní lyže samy o sobě z nikoho závodníka neudělají a když to na lyžích člověk neumí a navrch nemá kondici, tak jsou mu špičkové lyže k ničemu.