jak dlouhé hůlky (pro hobíka, samozřejmě): podle tabulek. začátečník a méně fyzicky zdatný radši trošku kratší (aby to nebylo trápení), technicky a fyzicky zdatnější si může dovolit hůlky delší.
levné slušné hůlky; před pár lety jsem lacino koupil nějaké karbonové hůlky, co prodávají v "bojlerově" (v dražicích), je to nějaký nounejm neznámé provenience (tuším něco postsovětského), tubus má parametry velmi slušné, ale poutka jsou strašná, ale když se to vytuní slušnými poutky....
jinak není nic špatného na hůlkách s 60% karbonu, snese to aspoň hrubší zacházení a ušetší se polovic.
theo:
Pocit na lyžích je jistě důležitý. Nemá smysl dát přednost méně vyhovujícím lyžím jen proto, že jsou o trochu levnější.
Doporučené hole jak jsem psal, o ničem dalším podobném nevím. Ty jmenované budou o něco dražší než za tisícovku (za tolik akorát Axon kdysi v akci). Obecně se okolo 1000 Kč asi nic podobného (100% karbon) nesežene.
Délka holí jak píšeš. Obecné pravidlo hole na bruslení cca k bradě až puse. Podrobněji k délkám holí např.
https://www.sporticus.cz/poradna/jak-dlouhe-hulky-na-bezky/
Podstatná je délka k poutku. Bývá v tom zmatek, některé značky uvádí délku po konec rukojeti.
Děkuji moc za rady Partyzán, Lukas B, Petrxp.
Tak se mi podařilo dát cenu za komplet bez holí za 7000 bez holí, což si myslím, že už je dobrá cena, když vím, že se mi na těch běžkách krásně jezdilo.
Máte nějaké doporučení na běžkařské-bruslařské hole za cenu okolo 1000 kč?
(Už jsem si zaznamenal vaše doporučení modelů STC Avanti nebo Axon VORTEX PROFI - podle ceny u mě vede Axon Vortex)
Jakou délku holí mám zvolit?
Slyšel jsem, že délka by měla být 90% výšky běžkaře, takže když mám 183 cm, tak bych měl mít hole 165 cm?
Díky moc
Martin Sajal:
Tak já původně také nebyl žádný velký sportovec. V mládí jsem nedělal žádný sport aktivně, nebyl v žádném oddíle. To moje tehdejší běžkování bylo něco obdobného jako v létě na kole. Prostě přirozená venkovní aktivita mládeže na venkově. Tehdy jsem to ještě nijak sofistikovaněji neřešil a nevnímal to jako sport. Ovšem fakt, že velkou inspirací pro mě již tehdy bylo sledování lyžařských závodů v TV. Tedy jsem k běhu na lyžích odjakživa přistupoval z příslušné perspektivy. Aktivně a systematicky jsem začal sportovat teprve v dospělém věku. Zřejmě obdobný případ jako mnoho dalších. Prostě jsem v určitém momentu došel k pocitu, že se sebou musím začít něco dělat a dbát na kondici. A začalo mě to bavit a naplňovat více, než jsem čekal a sportování se zařadilo mezi mé stálé a hlavní koníčky. Přičemž běžky mě bavily (a stále baví) asi nejvíce ze všech sportů, co provozuji. A vzhledem k sezónní povaze jsem přirozeně musel přibrat i další disciplíny pro permanentní celoroční trénování. Což mi vyhovuje z psychologického hlediska (větší pestrost aktivit, nehrozí nuda). Rovněž mi to tak přijde zdravější (nehrozí jednostranné přetížení). A dává mi to nějakou logiku a systém ročního tréninkového cyklu. Přes léto tak nabírám kondici na zimu a v zimě zas na léto. A jelikož jsem se v mládí nevěnoval výkonnostnímu sportu, nezůstal jsem pouze u čistě kondičního sportování, ale dostal jsem chuť si vynahradit zameškané a zjistit co ve mně je. Tedy jsem kromě běžného trénování a budování kondice začal též řešit výkony a účastnit se závodů. Nejprve běžeckých v letní sezóně. A posléze, co jsem se na běžkách zdokonalil, jsem se odvážil postavit na start i v bílé stopě. A bavilo mě to ještě více než běžecké závody bez lyží. Párkrát jsem zkusil i nějaké závody na kolečkových lyžích. Ovšem nic netrvá věčně, každý elán časem poklesne a s věkem zákonitě přijde výkonnostní stagnace. Navíc negativně zasáhla vyšší moc v podobě covidu, což mi násilně překopalo zaběhané pořádky. Od té doby jsem se tedy na start nepostavil a otázka, zda vůbec ještě někdy. A pokud snad ano, tak spíše jen z nostalgických důvodů, pro připomenutí atmosféry. Jinak je ji mi jasné, že se již nebudu moci měřit se svým mladším já. I když jak tu opakovaně padlo z více stran, na běžkách se dá pokles kondice úspěšně vykompenzovat lepším materiálem a efektivnější technikou pohybu.
S vybavením mohu potvrdit. Ten přechod od staromódních lyží s NN75 vázáním k modernímu vybavení byl velkým zlomem a kvalitativním krokem vpřed. Rozhodně mi to dost pomohlo se zlepšením lyžařské techniky a k větší lyžařské výkonnosti. U mě to přišlo zbytečně pozdě, impulsem k inovaci vybavení pro mě bylo teprve až první vážné nakouknutí do hor na upravené tratě. Dokud jsem si jezdil sám doma, neměl jsem porovnání. Ale jak jsem se dostal mezi lidi, zjistil jsem, jak moc jsem technologicky out a pocítil silnou potřebu to napravit. S botami mám také podobné poznatky. Že ty staré opotřebované (poněkud povolené) již nefixují nohu tak spolehlivě, což je handicapem zejména při bruslení. Při jeho učení jsem shledal, že kvalitní skate boty dost pomohou zvládnutí techniky (rovnováha, přesné ovládání lyží). V případě klasiky mi to nepřišlo tak markantní, ale také to platí. Ve sportovních (závodních) botách se mi jistě jede lépe technicky než v turistických botách. Nicméně ty druhé mají také své přednosti (pohodlnější a teplejší, což se někdy hodí). A co se lyží týče, tak pořízení kvalitních (závodních) modelů rozhodně zlepšilo můj skluz a jistě mělo také velký podíl na tom, že jsem začal zvládat ujet výrazně větší vzdálenosti s menším úsilím. I když bez současného zlepšení v technice (zejména skate) by mi to tak výrazně nepomohlo. A určitě se i u mě výrazně projevil efekt víceletého pravidelného lyžování. Že si tělo zvyklo a adaptovalo se a následně zvládalo větší výkony (vytrvalost a vzdálenost jízdy). Naopak jsem opakovaně mohl názorně sledovat, jak je specifický lyžařský trénink významný a bez něj sama o sobě nestačí ani obecná kondice a výkonnost v jiných sportech. Lidi jinak fyzicky zdatní, ale na běžkách stojící jen svátečně, nezvládali držet tempo, anebo jen za cenu nadměrného vypětí sil a druhý den již toho měli dost a odpadli.
Přidám i svoje zkušenosti, i když jsou z trochu jiné kategorie. Já vlastně skoro nikdy neměl ambice se v technice výrazněji zlepšovat, závodit mě až na výjimky nelákalo. Z hlediska sportovní přípravy se moje aktivita na běžkách dala zařadit do zimní objemové přípravy na letní sporty, ale vhodnější zařazení je aktivnější turistika. Teď už je to jen turistika i když na dlouhých trasách.
Co mě v technice posunulo nejvíc? Jak u bruslení tak u klasiky/soupaže to byl okamžik, když mě někdo s lepší technikou a výukovými ambicemi viděl, nedokázal se na mojí nedokonalou techniku dívat a začal mi radit :-) Zejména pro sjezdy mě nejvíc posunula výměna vázání - to bylo ještě v době, kdy snad všichni kromě závodníků měli to staré turistické a nadávali na něj. Já pak místo něj měl jiné, značka Look, vypadalo moderněji, ale pro sjezdy bylo ještě horší. Jeho výměna za SNS byla zásadní. Svoji roli hrály i boty.
Nerad vyhazuju věci, které ještě nějak slouží, a to mě jednu chvíli taky limitovalo. Boty, které navenek ještě nebyly ani roztrhané, ale už měly značně použitou podrážku a nevím co ještě ve spodní části, taky vedly k tomu, že se mi dobře nedržela rovnováha, jak při sjezdech tak při bruslení. Klasika se s těmi jetými botami ještě dala jezdit slušně (a já už v podstatě nic jiného nejezdím), takže jsem je nechal přesluhovat ještě dlouho, než mi někdo doporučil výměnu. A skutečně znamenala velký posun.
Rychlost lyží jsem skoro nikdy neřešil. Až když jsem se začal občas účastnit dlouhých lyžařských bodovacích orienťáků dvojic (disciplína, která už neexistuje), tak to začal být důležitý faktor a začal jsem lyže mazat i jinak než na stoupání. Což byla z hlediska rychlosti zásadní změna, jak tu ostatně píšou i ostatní.
Jinak historii na běžkách mám v zásadě podobnou, jako píše Tomáš K. Lyžuju od dětství, i když v té době to nebylo extra časté, nejvíc tehdy taky v Krkonoších. Techničtější sjezdy jsou jediné místo, kde dokážu slušně konkurovat jinak mnohem lepším lyžařům. Teda spíš jsem dokázal, do určitého věku... Nikdy na skluz nemazané lyže taky mám, ideální na městské a jiné hraniční podmínky. Teď už je není třeba mazat ani na stoupání a drží líp než skiny. Bohužel se jim už často odlepují patky, to je jejich největší slabina.
Před cca 15 lety (fyzička na mě asi ideální, běžky jako spíš doplňková zimní aktivita, péče o lyže nulová) pro mě bylo skoro nedosažitelnou metou ujet 50 km za den. Teď s výrazně horší fyzičkou limitovanou i věkem, ale na běžkách snažím jezdit jakžtakž pravidelně a lyže jednou za čas na skluz namažu, mám rekord 71 km. A těch 50 je víceméně běžná vzdálenost, když jedu někam sólo na celý den a nejsou extra pomalé podmínky.
Lukas B.:
Přesně, mám obdobné poznatky. K efektivnímu bruslení potřebuji, aby lyže dobře vedly. Potom zvládám plně přenést váhu a s jistotou se sklouznout. Dokáži se více uvolnit, šetřit síly, využít delší skluz. Lépe mi to jede s menší námahou a mám z toho dobrý pocit a baví mě to. Ovšem pokud se na lyže nedá spolehnout, nedrží stopu a ustřelují, postrádám při bruslení potřebnou jistotu, stojí mě to více sil a nebaví mě to. Proto upřednostňuji poněkud měkčí trať, kde se lyže mírně zaboří a zařízne hranou. Ale nesmí to být moc, protože bruslení v hlubokém (zejména mokrém) sněhu je děsná dřina a opruz. V takových podmínkách je efektivnější klasika. Naopak, čím umydlenější, uklouzanější a umrzlejší trať, tím pro mě hůře. Respekt k těm, co umí na takovém povrchu účinně bruslit. Nicméně co jsem poznal, teoreticky i prakticky, tak při bruslení na kompaktní trati dost záleží na samotných lyžích. Právě v takových podmínkách se nejvíce projeví správná tvrdost lyží. Ačkoli to laická veřejnost (na rozdíl od klasiky) vesměs netuší, rovněž pro skate je důležité mít lyže odpovídající vlastní hmotnosti. Příliš měkké či tvrdé mají špatný kontakt s podkladem a chovají se labilně. Obecně platí, že na tvrdší trať potřeba spíše tvrdší lyže (ale ne přehnaně) a naopak. V případě závodních modelů navíc existují různé varianty. Přičemž lyže s konstrukcí na měkkou trať se na tvrdém povrchu nechová optimálně. Tedy mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že vhodné lyže dost pomohou se zvládnutím správné techniky bruslení, zatímco na nevhodných se v tom člověk bude stále plácat.
Paradoxně jsem zjistil, že větší toleranci na hmotnost lyžaře pro mě vykazují lyže klasické. Ovšem týká se to závodních modelů, s tvrdou a vyšší komorou, co nejde tak snadno prošlápnout. Takové lyže vyžadují správnou techniku odrazu (plné přenesení váhy, včasný a dynamický odraz), jinak potrestají smeknutím, i když je správně namazáno. Proto bych závodní klasičky nedoporučil začátečníkům a svátečním lyžařům. S výjimkou osob s nelyžařskou postavou, pro které je prakticky nemožné sehnat lyže správných parametrů (dostatečně tvrdé jsou příliš dlouhé a naopak). Potom jim ta jejich nadměrná hmotnost pomůže se úspěšně odrazit i s nedokonalou technikou a zůstane jim zachován uspokojivý skluz. Což by na turistických lyžích nebylo možné. Párkrát jsem takové vyzkoušel a odraz mi přišel až nechutně snadný (jak na kolečkových lyžích na asfaltu) a přitom brzdění odrazovým voskem ve skluzu dost znatelné. Rovněž se odrazový vosk sjížděl nechutně rychle, zatímco na závodních klasičkách mi běžně vydrží desítky km bez nutnosti přimazávání. Také jsem zjistil (navíc potvrzeno měřením na přístroji), že i při výraznějším zvýšení hmotnosti lyžaře se komora zkrátila jen zanedbatelně. Tedy se mi na stejných lyžích stále dobře lyžuje, i když jsem přibral a nepotřebuji shánět tvrdší.
S těmi kratšími holemi nevím, to slyším poprvé. Naopak jsem opakovaně narazil na varování před příliš dlouhými holemi. Že to akorát zhoršuje techniku a vede k přetížení některých partií. Spíš jsem slýchal doporučení na trénování bruslení bez holí, aby se člověk mohl plně soustředit na práci nohou a naučil se je patřičně používat. Odpich holemi je potom nadstavba, přídavný pohon k tomu základu od nohou.
To je bohužel největší bolest lyžování. Že pokud člověk nemá to štěstí a nebydlí v lokalitě, kde je sníh a upravené tratě, tak se tomu nemá šanci dostatečně věnovat. Dojíždění zdaleka stojí hodně času i financí. Lépe mít možnost se dostat na běžky častěji, aspoň několikrát týdně, klidně jen na kratší dobu a mít vedle toho dost času na další věci. Než pouze občas, třebas na delší jízdy, ovšem jen nárazově a mezi tím delší prodlevy. Běžky jsou bohužel sezónní sport a závislé na přírodě, sezóny jsou nyní navíc kratší a poznamenané dalšími nepříznivými vlivy. Ani v těch mých nejaktivnějších letech (cca 10 let nazpět) jsem nezvládal jezdit tak naplno, jako bych mohl a přál si. A v současnosti je to bohužel výrazně slabší, co do počtu tréninků a najetých km. Alespoň si to během letní sezóny částečně kompenzuji pomocí kolečkových lyží a doufám, že to nakonec nebude to jediné lyžování, co mi zbyde.
Tomáš K.:
S těmi klistry přesně. Pokud se umí správně aplikovat na správné lyži, tak zajišťují tutový odraz a zachovávají dobrý skluz. O což se právě zbytečně okrádají ti, co se klistrů bojí.
Lyžařské začátky jsem měl podobné, ovšem ne tak intenzivní a mimo běžné lyžařské oblasti. U nás doma nejsou velké kopce a lyžoval jsem pouze na mírném profilu. Víceméně si vyšlapat vlastní stopu a jezdit okruhy po loukách a polích. Učil jsem se tak především na lyžích běhat, nikoli sjíždět. Což je právě dodnes můj handicap. Mimo jiné na závodech, co jsem absolvoval. Kromě nich není zas taková motivace se ve sjezdovém umění zdokonalovat, navíc ve středním věku už jsem na sebe opatrnější než za mlada. A také prakticky není kde, jelikož v hustém provozu v Jizerkách musí člověk dávat pozor nejen za sebe, ale i za druhé.
S prvními běžkami, na kterých jsem si osvojil klasiku, jsem měl to štěstí, že měly správnou tvrdost a fungovaly, jak měly. Sice šupinové, ale dost opotřebované, tedy relativně skluzné. Tedy jsem se rozumně svezl i naučil odraz za zhoršených podmínek.
Nejsem sportovec odjakživa, pravidelně systematicky jsem se začal hýbat teprve v dospělosti, právě jak jsem začal aktivně běhat na lyžích Jizerkách. Následně jsem zaznamenal velký progres a zvládal jsem ujet předtím nemyslitelné vzdálenosti. Ale nikdy jsem neaspiroval na extra vytrvalostní výkony (rovněž závody jsem upřednostňoval spíše kratší). Dostatečnou metou pro mě byla a stále je vzdálenost 50 km (a závody obvykle cca poloviční). Což jsem opakovaně zvládal. Ale běžně jezdívám méně, zejména začátkem sezóny. Dále už jsem neměl motivaci zkoušet ujet ještě výrazně více. Nicméně mám na kontě také pár zajímavých výkonů, např. v jednom víkendu v sobotu padesátka, večer ples s partou známých, v neděli brzké vstávání a další běžky s dotyčnou partou. Ale to už je minulost, aktuálně to již s mojí kondicí není takové, co dříve.
petrxp:
na druhou stranu mi to jakžtakž jde v ideálních podmínkách kdy to nijak neustřeluje a ideálně se to boří centimetr do manžestru a dá se jezdit po ploše, a takové podmínky chytnu jedenou-dvakrát do roka (tuhle sezonu mám namotáno asi 35 dní, holt nejsem zdravej důchodce z Raspenavy).
na bruslení stylem 1-1 (odraz oběma hůlkama při každém odrazu nohy) bych mohl zkusit si vzít nějaké výrazně kratší hůlky. tuhle mi jeden v hospodě při diskusi říkal, že je velká chyba si pořizovat tabulkové (a delší) hůlky dřív, než je technika spolehlivě zvládnutá.
Petr XP:
Je to tak, I kvalita nanesení odrazových vosků i jejich skluznost hrají velkou roli. Teď jsem se mazlil s klistry na Noční dvanáctku a vyplatilo se. Nikdy předtím jsem neměl tak skvěle připravený lyže na závod. Dokonale rovnoměrné a hladké a bylo to znát.
Jinak já běžkuji od malička. První fáze na šoupačku s rodičemi v podstatě na sjezdovkách s volnou patou. Na mě hrozně dlouhé lyže a malou manévrovací schopností, ale dobře vedly . Další fáze na střední škole rok co co rok hřebeny Krkonoš na fišerkách co jsem v životě nemazal a ani neřešil komoru.Převážně taky šoupačka,ale jinak těžkej kross. (Dodnes je mám jako F lyže na štěrkopísek a do hospody po jinovatce :-)). Časem se skluznice potrhala mrazem a vytvořil se bezva odrazovej povrch. V podstatě náhrada skinu ale po celé ploše. Fungovaly na většině typu sněhu. Samozřejmě kolem nuly evakuace ze stop. Bezva se na nich jezdilo do doby, než jsem zničil hrany na častých kamikadze ledových sjezdech po hřebech krkonoš, kdy se časo naplno plužilo metodou jednostranného pluhu. (Můj pracovní název pro "mou" metodu do nejprudších sjezdů). Veškerá váha na jedné plužící lyži se současným zapřením se o koleno. Druhá noha odpočívá a střídám to. Je tu ale riziko přepadnutí - Toto jsem používal v extrémně prudkých sjezdech. V Krkonoších jsem se naučil nebát se rychlosti a rychle manévrovat, tam kde nešlo plužit kvůli úzkému korytu třeba, nebo mezi stromy. Nebát se je velmi důležité. Protože člověk jedoucí velmi rychle z kopce v křeči snadněji padá.
Třetí fáze kdy přišlo nejefektivnější zlepšování je jak píšete-začal jsem jezdit často do jizerek s novými závodními lyžemi a tam, naplno trénovat. Pak mi nepřišlo nijak moc hrozný ani 88km v kuse co jsem tam nejvíce za den ujel. A to mě čekala pak jízda domů aute 2,5 hodiny. (mám to 140km)
Lukas B.:
Peripetie s klasikou chápu, v lecčems jsem to měl podobně. Ale myslím, že není třeba úplně lámat hůl. Nowax lyže (dnes především skiny) by měly ty hlavní problémy překonat a umožnit si starou dobrou klasiku konečně pořádně užít. Nehledě na to, že ne všude jsou dobré podmínky (upravené tratě) na skate, a tedy šikovné mít klasiku v záloze.
S bruslením na druhou stranu bych poradil, pokud bych věděl jak. U mě to přišlo nějak spontánně samo. Bruslení stylem jedna jedna mi přijde jako nejvíce náročné na rovnováhu a koordinaci. Aby se to úspěšně dařilo, potřeba mít dostatečně dlouhý skluz, aby se člověk po odrazu stíhal dostat nazpět do základní pozice. Jakmile nestíhá, tak ho to rozhodí a brzy končí. Každopádně třeba dělat jen krátké intenzivní odpichy a hned ruce vracet před tělo. Protahování záběru rukou dozadu se dělá při dvoudobém bruslení (to rychlé, symetrické, nikoli asymetrický pajdák). Jedna jedna je silově více náročná technika. Pokud člověk cítí, že to tak neutáhne, je lepší a efektivnější „podřadit“ a přejít do obvyklého „pajdáku“ a namísto síly přidat na frekvenci.
Tomáš K.:
Určitě souhlas, kvalitní lyže a servis má jistě význam a vliv. Akorát bych doplnil, že v případě klasiky je skluznost lyže ovlivněna nikoli pouze parafínováním skluzných ploch (jako při bruslení). Ale též skluzností odrazového vosku. A tím se to dá leckdy zabít.
Potom kvalitně připravené klasické lyže na skluz i odraz jsou jistě výhra. Na špatně jedoucí lyži se nedá naučit ten efektivní dlouhý elegantní skluz při stříďáku. Podobně se špatně lyžuje na nekvalitně upravené trati. Na druhou stranu nelze spoléhat, že bude při lyžování vždy vše optimální. A pokud se člověk naučí jezdit pouze za perfektních podmínek, může být nemile zaskočen, když podmínky zrovna perfektní nebudou. Nelze spoléhat, že bude vždy vše dokonalé. Potřeba se umět vyrovnat i se situacemi, když je stopa rozbitá nebo žádná. Když je sníh pomalý či rychlý, tvrdý či hluboký, zmrzlý či mokrý. Když lyže nejede či smeká. Umět přizpůsobit techniku odrazu podmínkám a poradit si za všech okolností. Ovšem pravda, že hodně problémů při klasice jednoduše vyřeší soupaž.
Osobně zřejmě nemám klasickou techniku úplně dokonale vytříbenou, ale zato mě ve stopě skoro nic nerozhází (snad kromě úplné ledovky, to už podle mě nemá s lyžováním nic společného a bojím se). Zřejmě bych to vysvětlil tím, jak jsem na běžkách začínal a získal praxi v primitivních podmínkách. Zatímco bruslení nemám tak dokonale zažité a jsem více citlivý na podmínky na trati. Když mi to vyhovuje, mám z bruslení dobrý pocit a daří se mi jet lépe technicky. Ale když mi podmínky nesednou, tak mi to nadělá více komplikací než při klasice.
Honza:
Skiny jsou myslím v pohodě. Sám jsem vyrostl na nowaxech a stále je používám paralelně s mazacími lyžemi. Nesdílím některé názory tradičních lyžařů, že jedině mazání a na nemazacích lyžích se nedá jezdit pořádná klasika. Podle mé zkušenosti jsou to předsudky. Klasika je pořád jedna, ať se jede na jakýchkoli lyžích. Někdy mohou být špatně namazané lyže k vzteku a neumožnit jet dobře technicky. Naopak v některých sněhových podmínkách nowaxy mají navrch na mazacími lyžemi. A i když ne, tak aspoň ušetří dost práce a starostí a umožní se soustředit na trénink místo na servis.
Klasika má jistě výhodu, že lze v případě potřeby odpočívat chůzí ve stopě. Vůbec mi přijde taková přirozenější, vycházející z normální chůze a běhu. Vhodnější pro děti a úplné začátečníky. Učení bruslení může přijít na řadu později. Bruslení je pro mnohé adepty náročnější právě v té určité nepřirozenosti pohybu a v nutnosti pořád jet. Což mnohdy dopadá tak, že člověk chvilku jede na max, unaví se, musí zastavit a odpočívat a pak znovu to samé. Ovšem když už se bruslení podaří ovládnout na určité úrovni a člověk se dokáže efektivněji svézt, tak už také lze šetřit energii a v případě potřeby se jen tak zlehka pomalu klouzat (když terén dovolí). Do prudšího kopce je pak možné místo pajdáku použít ještě pomalejší a silově méně náročný způsob, střídavé bruslení (podobné klasickému stromečku, ale se skluzem lyží, viz. video). Jinak když při bruslení začnou bolet nohy, tak se dá odpočinout soupaží ve stopě. Hlavním prubířským kamenem při učení bruslení jsou kopce. Bruslení po rovině je pohoda, to se obvykle zvládá snáze. Dokonce řada běžných turistů si na rovinkách přibruslí (na namazaných lyžích), protože to je rychlejší než stříďák a protože neumí soupaž. Případně přibruslí, když jim lyže smekají a nemají jinou šanci. Na rovinatých tratích člověk rychle přijde bruslení na chuť, jak zjistí že se takto sklouzne rychleji a s menší námahou než klasikou. Jenže když přijde kopec, tak je tu najednou problém. Když se však podaří tuto překážku překonat a kopce přestanou být při bruslení překážkou, tak je vyhráno. Člověk pak zjistí, že vybruslit kopec je sice nějaká námaha, ale při klasice to platí také a navíc je to pomalejší.
Co se kurzů týče. Něco jsem absolvoval od Etriatlonu (pouze bruslení), ale pokud vím, tak už trénování běžek z praktických důvodů opustili. Potom něco u Nyče
https://www.skolabezky.cz/ To by měla být dost renomovaná škola lyžování s dlouhou praxí. Jinak se toho vyrojilo více, ale nemám přehled o všem, ani přímou zkušenost. Co mě zaujalo třeba
https://www.bezvabezky.cz/
Díky moc všem za tipy! Určitě pokračujte, myslím, že to bude pro více lidí hodně užitečné.
Naprosto to podle mě vystihl petrxp. Se střídavým během jsem tak nějak v pohodě a pokud podmínky přejí, tak mě to i hodně baví. Třeba co mi utkvělo: teď v neděli, mírný kopec směrem na Čihadla od Žďárku - chtěl jsem si udělat fotku jak se rozplývá mlha, tak jsem přestla šlapat, sundal hůlku a ještě dobrých pár metrů mi to do toho kopce ve stoje samo doklouzalo. Pro mě takový hezký moment, kdy jsem si uvědomil, že mi to opravdu dobře jede a na druhou stranu nepodkluzuje. Na druhou stranu, když mi to takhle dobře jede, tak se dostávám do bodu, že už střídat nestíhám a přecházím k nějaké variantě střídavé soupaže. Loni (?) jsem o tom slyšel někoho mluvit i v přenosu SkiClassics, že to je opomíjený styl, který má ale svoje místo. U soupaže jako takové vím, že to není o rukách, ale vlastně všem. Na nějaký základ jsem se díval, ale používám to spíš opravdu v sebeobraně (třeba když jsou plotny bez stopy).
Na klasiku mám lyže se skiny, bohužel v současném nastavení nemám kapacitu zabývat se vosky a klistry. Jsem rád, když si stihnu lyže vyčistit a třeba napustit a natáhnout skluzným voskem. Klasičky pro mě mají ještě jednu dobrou vlastnost, vzhledem té mojí nekondici - do určité míry se na nich dá chodit :). Takže když už to opravdu nejde, dá se vylézt do hlubšího sněhu a prostě jít.
Se skejtovou technikou aktuálně (teda asi od další sezóny) budu právě řešit přesně ten problém, že zbytečně zvedám nohy. Kompenzuju tím to, že neumím vykopnout špičku lyže a courám jí pak po sněhu. Se skluzem po jedné lyži a stabilitou snad zásadní problém nemám, pokud ta lyže drží. A abych nejezdil jenom po hraně a lyži pokládal na plochu tak hádejte co - ano, zbytečně vysoko zvedám nohu.
Když tu byla řeč o kurzech/instruktorech, máte doporučení na někoho konkrétního?
Díky!
Co se techniky týče, to by bylo jistě na obsáhlé pojednání. Zde se pokusím pokud možno stručně vyjádřit k poznámkám z předchozích příspěvků. Pro lepší pochopení a další informace je určitě vhodné si najít a prostudovat nějakou teorii.
Klíčovou dovedností pro správnou a efektivní jízdu na běžkách je rovnováha ve skluzu na jedné lyži. Což platí pro klasiku (střídavý běh) i pro bruslení. A dále přenos váhy z lyže na lyži. Bez toho se nelze dále posunout. Mnoho lidí jezdí při klasice stále po dvou lyžích, což je však pouze chůze ve stopě. Zatímco opravdový běh na lyžích je definován právě tím skluzem na jedné lyži. Úplné přenesení váhy na jednu lyži je dále klíčové pro odraz. Aby se komora dostatečně přitiskla ke sněhu a lyže nesmekla. Podstatou odrazu není hrábnout nohou dozadu, ale zachytit se odrazovou lyží o sníh a získat tak oporu pro výpad druhou nohou (a lyží) do skluzu. Klasický stříďák je vhodný hlavně do stoupání, ale na rovině je zbytečně neefektivní a pomalý. Tam je právě vhodné uplatnit soupaž. Kromě čisté soupaže existuje i varianta soupaže s odrazem nohou. To je dle mého neprávem opomíjený způsob, který je však leckdy užitečný a je vhodné si ho osvojit. Využije se v momentě kdy je tempo již příliš vysoké na stříďák, ale síla nestačí na čistou soupaž.
Soupaž není zas taková věda a určitě není jen o hrubé síle, ale především o šikovné technice, která umožní zapojit do pohybu co nejvíce svalových skupin. Když se to umí, tak se dokáže usoupažit leccos, co by jinak člověku přišlo nemožné. Osobně jsem v soupaži zaznamenal větší pokroky později než v bruslení. V tomto případě jsem spíše samouk (něco jsem nastudoval a odkoukal a pak zkoušel). Proti původnímu stavu jsem zaznamenat výrazného posunu a začal jsem soupaž využívat výrazně více než předtím. Což se na mírnějších profilech v Jizerkách hodí. Ještě před covidem jsem se jednou hecnul a vyjel jsem tak úspěšně celé stoupání z Kristiánova na Rozmezí (což bych si pár sezón předtím nedokázal vůbec představit). A i když jsem podobnou výzvu od té doby nezopakoval, tak soupaž při klasice pořád hojně využívám a nebojím se tolik smekajících lyží, protože si věřím, že i tak vždycky nějak dojedu. Soupaž není zdaleka jen o rukách, ale o zapojení celého těla. Podstatné je přenést těžiště dopředu (jak se odlehčí či dokonce zvednou paty) a plnou vahou se zavěsit do holí. Při předklonu pracují svaly trupu (hlavně břicho, zatímco na záda pozor aby se nepřetížily). Nenatahovat ruce dopředu, ale při zapichování holí je mít pokrčené. Pokud není zrovna potřeba maximální výkon, tak pro vytrvalejší jízdu soupaž lepší frekvenčnější styl, kratší a méně intenzivní odpichy (aby se tělo hned neunavilo).
Při bruslení je hlavní skluz. Opět úplné přenesení váhy na jednu lyži, udržet rovnováhu a svézt se. Začátečníci toto neumí a proto na lyžích hodně ťapají, neudrží rovnováhu a pořád rychle přešlapují z lyže na lyži. Často jedou pouze po hranách, příliš široké véčko apod. chyby. Což je vše dost neefektivní a vede k rychlému vyčerpání. Přitom když se bruslit umí, tak je to rychlejší a energeticky méně náročné než klasika. Borci s namakaným vrškem často trpí nešvarem zabírat především rukama do holí a nohy flákat. Ale správně je to naopak. Proto je dobré se učit bruslit bez holí. Podstatné je na lyžích správně stát, lidi jsou pro lepší stabilitu často moc rozkročení, jenže pak mají těžiště stále mezi lyžemi a ve skluzu je to pak stále táhne dovnitř. Potřeba mít skluzovou lyži pod tělem, tedy těžiště nad lyží, potom není udržení rovnováhy tak obtížné. Lyže se pokládá na sníh na plochu, jede po ploše, teprve před odrazem se překlopí na hranu. Po odrazu se má noha uvolnit a zlehka přenést zpátky pod tělo. Obdobný princip ostatně platí i při klasice a vůbec všech cyklických sportech. Pokud jsou svaly stále zaťaté, tak se rychle unaví. Potřeba střídat fáze práce a uvolnění. To je právě často vidět jak lidi při bruslení „šlapou zelí“ a příliš zdvihají lyže nad povrch, což však vede ke zvýšené únavě nohou a s výjimkou bruslení v hlubokém sněhu neopodstatněné. Tělo se má držet zpevněné, nemlít se a neklátit, holemi zabírat dozadu, nemáchat s nimi kolem sebe (rovněž nebezpečné pro okolí). Bruslení na lyžích má více variant např. viz.
https://www.youtube.com/watch?v=QEJnPtrtri4 Názvosloví se poněkud různí (u nás i v zahraničí), ale podstatné, co je vidět na videu. Není vhodné jezdit pouze „pajdák“, ale naučit se i další způsoby. Analogicky ke klasice se každá verze bruslení hodí do jiné situace. Ale nejprve podstatné si osvojit ty fundamentální základy. Dvoudobé bruslení jistě vhodné umět na obě strany (ovládám, ale přirozeně také mám preferovanou silnější stranu). Bruslení se sice zdá laicky snazší a kdekdo se to (špatně) snaží napodobovat, ale ve skutečnosti je to docela věda a opravdu kvalitně bruslit umí málokdo. Což ostatně platí i o klasickém stříďáku. Tam jsou jemné nuance odrazu zřejmě ještě zapeklitější. Navíc potřeba zvládnout mazání na odraz, což spoustu lidí odradí a zláká právě k bruslení. Někdo má lepší nadání pro jedno či druhé a posléze třeba upřednostní jeden styl. Rovněž jsou ve hře praktické důvody (odpadá potřeba dvojího vybavení). Osobně však preferuji větší pestrost a rozmanitost a baví mě klasika i bruslení. Střídám dle chuti a situace (na některém sněhu je šikovnější to či ono).
Honza:
Asi největší posun na běžkách pro mě byl, když jsem začal pravidelně jezdit do Jizerek (před cca 15 lety). S tím se pojilo i pořízení lepšího vybavení a především jsem se v té době naučil bruslit. Kvůli tomu jsem absolvoval tréninkový kurz, což byla myslím dobrá volba a dost mi to pomohlo. A potom už to chce hlavně jezdit, jezdit a jezdit. Jako každá dovednost i lyžování chce čas a praxi. Mít motivaci a vytrvalost, nevzdávat se, když to zrovna nejde. Trénink dělá mistra.
Klasiku jsem se naučil už dávno, tak nějak samovolně, odkoukáno z TV, snad i něco nastudováno a především vytrvale zkoušeno. Bruslení jsem se naučil až o dost později v Jizerkách, jelikož v těch mých lyžařských počátcích na to nebyly patřičné podmínky (staromódní lyže s vázáním NN75, neupravené trasy v hlubokém sněhu s vlastní silou vyjetými stopami). Na klasiku jsem později také jeden kurz absolvoval, ale jelikož jsem už byl sám od sebe na vyšší úrovni, tak mi to nedalo tolik navíc, jako ty tréninky bruslení. Myslím, že to mohu doporučit, nebo alespoň si nechat osobně poradit od někoho zkušeného. Ale když má někdo talent a motivaci, tak se může naučit obstojně lyžovat i samostatně (znám i takové). Jistě dobré si nastudovat nějakou teorii (publikace, na internetu). Šikovná jsou názorná videa. A samozřejmě hlavní to zkoušet uvést do vlastní praxe. Což právě leckdy není tak snadné a hodí se ta zpětná vazba od někoho znalého.
Prvních několik sezón jsem se zdokonalování techniky věnoval více. Poté už jsem to tak intenzivně neřešil, ale místo toho mě bavilo jezdit závody. Ale posledních několik sezón už je i toto minulostí. Vlivem různých nepříznivých vlivů nyní jezdím výrazně méně než v dobách největšího elánu. Tedy ani není tolik času a prostoru něco rozvíjet (i když je jistě pořád co zlepšovat a neškodilo by techniku opět poladit). Spíše tedy nyní těžím z toho, co jsem si osvojil dříve. A myslím, že ta osvojená technika mi stále dost pomáhá. Ačkoli nyní mám o pár let i kil více, kondice poklesla, tak se mi na běžkách stále jezdí slušně. Se závodním tempem by to jistě bylo horší, ale při běžných kondičních jízdách mívám stále obdobné rychlostní průměry i pocitové tempo jako dříve. Rozdíl bude v tom, že v počátcích jsem nevypilovanou techniku zřejmě kompenzoval lepší kondicí a elánem. Jezdil jsem více frekvenčně. Zatímco nyní už se více šetřím, mám snahu o efektivnější a ekonomičtější styl. Frekvenci mám nižší a snažím se na lyžích více sklouznout.
Běžky jsou jistě vysoce fyzicky náročný sport a kondice na nich hraje významnou roli. Což jsem bohužel negativně pocítil na vlastní kůži. Ani v dobách své nejvyšší výkonnosti, jsem se nemohl měřit s namakanými sportovci a mnohokrát zažil na závodě i při běžné jízdě, že jsem nestačil někomu s napohled výrazně horší technikou (zejména při bruslení). Mám pocit, že mnozí borci na to hřeší a místo pilování techniky se to snaží urvat brutální silou. Což je ovšem metodicky špatně a zejména pro lidi neoplývající silně nadprůměrnou kondicí je jistě lépe prioritně zapracovat na zlepšení techniky. Potom jistě záleží také na vybavení. Ale závodní lyže samy o sobě z nikoho závodníka neudělají a když to na lyžích člověk neumí a navrch nemá kondici, tak jsou mu špičkové lyže k ničemu.
vždycky jsem jezdil turistickou klasiku "jak hajnej", nějaké stoleté lyže naprosto nekorespondující s mojí váhou, vázání na ploutvičku (nn75) a podivné "stoleté" hůlky, a víceméně vůbec jsem nemazal (což se správně zdrápanou a chlupatou skluznicí je svého způsobu řešením), pak jsem měl několik let šupináče, to se to trochu zlepšilo, a pak jsem si pořídil slušné (leč lowendové) hladké lyže, a měl jsem měl jen dva tuhé vosky a víc mi připadalo jako vyhazování peněz, a můj styl jakož i potěšení z takové klasiky vypadalo podle toho. výsledek byl ten, že jsem někdy po čtyřicítce nad klasikou zlomil hůl a pořídil jsem skate vybavení (to byl teda pěknej podraz, nikdo mi neprozradil, že budu muset každej kopec vybruslit), ale furt jsem nemazal. a pak jsem zažil "iniciační" listopadový dopolední výpad na mísečky, a nějak jsem si všiml, že z mírného kopce usilovně bruslím, pot ze mě cáká, a všichni mě hladce a nehybně předjíždějí. no a koupě základní sady hydrokarbonů a později nějakých těch lowfluorů na plusové teploty mi změnila život a začalo to svištět. aktuálně řeším problém, že mi to jde na jednu stranu líp, a mám od toho jednu půlku zad silnější nahoře a tu druhou dole, a mám od odbornice za úkol se zkusit přeučit na druhou stranu, ale vůbec mi to na tu druhou stranu nejde a nejede (a na odpich hůlkama při každém odrazu nohy mi technika už vůbec nestačí, to vydržím tak deset temp a pak se do toho zamotám). si říkám, že bych si s pěti křížky na krku měl poprvé v životě zaplatit na jedno dopoledne nějakého trpělivého a laskavého trenéra.
Odpověď Honzovi:
Největší posun znamenalo, koupit si kvalitní lyže (kvalitní skluznice) a začít se učit pořádně mazat lyže. To přineslo celkem velkou investici do vybavení. najednou jsem zjistil jak drahé jsou skluzné parafiny. Do té doby jsem znal jen stoupací vosky za stovku. A najednou bylo fuč rázem 25 000. (Mazací kopyto, sada pafafinů, vosků, drahé smývače, klistery, žehličky atd..) A najednou jsem zjistil, že se s dobře namazanou lyží nejen na odraz , ale i na skluz se vše hrozně zjednodušší. Při perfektním odrazu je mnohem snazšší zdokonalovat styl. Je to hodně o rytmu a rovnováze ve skluzu. Často se chybuje i u techniky soupaže. Ani já ji nemám dokonalou, ale řekl bych že ji zlepšuji v čase:-) . Naučil jsem se i tlačit nohy dopředu, což jsem dlouho nedělal. Při správném stylu a malém odporu skluznice je pak soupaž překvapivě snadná . Rozhodně by to neměly rvát jen ruce, takže pokud Vás bolí hlavně ruce, tak je vše špatně. Jako samozřejmý doplněk k běžkám beru i běhání, hlavně delší pomalejší běhy, které naučí dlouho jet bez ztráty výkonu v aerobní zóně. A když už máte namazáno na odraz, pak je nesmysl jet do kopce soupaž, protože je pro vás mnohem rychlejší stříďák nebo velmi efektivní střídavá soupaž. Tu používám velmi často . Důkazem toho že technika může ošálit věk, je to že od svých cca 45let co jezdím závodně i delší laufy do dnešních 52 let stále zlepšuji časem. A rozhodně to není tím, že bych více běhal či trénoval. Prostě se snažím zefektivnit odraz a skluz.
Ahoj, mám otázku na zdejší svižníky a vytrvalce: jak pilujete svoji techniku? A jaký největší posun pro vás byl v technice?
Po hodně letech jsem měl možnost se tomu alespoň trošku víc věnovat a rád bych se tomu věnoval i dál.
Nejlíp se cítím v klasické klasice, kde snad rozumím odrazu, skluzu a jak to funguje. Ale stejně nemám kdovíjak závratnou rychlost, protože na rychlých rovinkách a mírných sjezdech, kde sice hezky jedou lyže, už nestíhám odrazy a potřebovalo by to víc soupaž, což je styl, který zatím vůbec nedávám.
Letos jsem začal i skate (v mém podání spíš opravdu volný styl) a přestože tam od začátku sezóny vidím progres, určitě jsem tam hodně neefektivní. Sice rychlejší, ale pocitově 15% rychlosti navíc mě stojí 50% víc energie.
Jak vy u sebe vnímáte vyváženost fyzička/technika?
Partyzán: Za 10 let už tu nebudu, docela by mě ale zajímalo co bude … za dobu mého života se zimy posunuly cca. o 500 výškových metrů. Co bývalo běžné v 500 m n.m. je teď tak na Horních Mísečkách…můj subjektivní dojem
Tady není zatím ani společenská debat o změně zákona, takže jestli by něco takového mělo nastat, tak nejdříve v horizontu deseti let. A to tou dobou vzhledem k vývoji počasí a nedostatku sněhu, budeme řešit úplně jiné problémy, především to, že se do těch nejvyšších partiích Krkonoš a Jeseníků, kde ten sníh ještě občas bude, vůbec nevejdeme. A tak začne úplně nový styl nadávání na přecpané parkoviště, busy, stopy atd. a ještě budeme se slzou v oku vzpomínat, jak se nám krásně běžkovalo v roce 2025, i když se občas do cesty připletl pěšák nebo čokl.
Ruda: No občas to i v Ramsau má svoje mouchy, předloni jsem tam přejel s nejlepšíma lyžema přes čerstvě posypanou cestu, kamínky byly světlé a nebyly vidět. Člověk jede po upravený dálnici a najednou brzda, nic nebylo označené. Takže broušení a nová struktura... Ale jinak jim to tam platím rád, je to nádhera. Souhlasím s tím zpoplatněním, sám mám kvůli pěším ve stopě zničený koleno (v zatáčce hluboké díry v jediné stopě ve zmrzlém firnu) . Vazy a taky zlomená lyže... Takže pěší mám "moc rád".
Jen by musela být nová legislativa, jak píšeš. Bude to nutnost, protože poslední dobou mi připadá, že pěšáci pomalu budou nadávat lyžařům, že se jim na cestách pletou (posledních 15 let jezdím jen v Krkonoších).
(Odpověď na dotaz uživatele Milan123 z 3.3.: @mistni - vidite, to je tak vstup na 8 dni. Kolikrat jste letos byl na bezkach? Libi se mi, jak lidi nadavaji na neco, co maji zdarma. Ano, take bych rad upravu denne, stejne jako to delaji treba v Toblachu, Ramsau atd. Ale kvuli tomu by bylo potreba zmenit zakony a zpopltnit vstup do stop. Denni vstup za 250, tydenni za 1000, rocni za 5000. Deti do 15 zdarma, seniori za pulku. A zakaz vstupu chodcu, psu atd. Vsichni by to urcite ocenili!)
(Odpověď na dotaz uživatele Milan z 3.3.: @mistni - muzu se prosim zeptat, kolik jste letos prispel na upravu tras?)Milane asi 800,-kč
K tomu nákupu vybavení. Souhlas s kolegy, že bez podrobnějšího upřesnění nelze výhodnost spolehlivě vyhodnotit. Ovšem pokud by se mělo jednat o nějaké solidní sportovní modely lyží, bot a holí, tak se mi to výhodně jeví. Jinak ovšem spíše obecné připomínky.
V zásadě jsem pro různé výhodné nákupy, protože cena kvalitního vybavení na běžky je nemalá (i když pořád nižší než u vybavení na sjezdovky) a nevidím smysl, ani nejsem ochotný vydávat tak vysoké částky za nové vybavení. Tedy jedině výhodné slevy, ovšem ohledně jejich výše jsem spíše skeptický. Možná nemám tak bohatý přehled, ale 50 % či více jsem zachytil jen výjimečně, a to ještě spíše u nějakého dlouhodobě neprodejného zboží. Typicky extrémní velikosti (což je mi na nic). A jelikož ty vyšší modely vybavení, na které cílím, většinou bývají pro mě i po výrazné slevě pořád dost drahé, tak jsem se opakovaně musel uchýlit k nákupům z druhé ruky. Přesto mi takové použité vybavení udělalo a stále dělá dobré služby (podobně jako ojetá auta). Hlavní problém pro mě není smířit se s pozicí dalšího majitele v řadě, ale to, že většinou nelze ihned pořídit vybavení přesně na míru, ale nutno dlouho hledat a pátrat, po různých bazarech a inzerátech, než se natrefí na něco přesně vyhovujícího.
Co se lyží týče, tak dlouhodobě zastávám názor, že lépe vzít za stejnou cenu použitý kvalitní vyšší model, co dobře pojede (navzdory škrábancům a jinému opotřebení), než nejeté horší lyže. Ovšem tím nechci nabádat, aby všichni bez rozdílu kupovali top závodní modely běžek. Protože takové lyže obvykle vyžadují dobrou techniku jízdy a člověku, co to na běžkách (zatím) tolik neumí, mohou být spíše na obtíž. Leckdy pak může být vhodnější volit poněkud nižší model, určený méně zdatným lyžařům, s přívětivějšími vlastnostmi. Běžný lyžař nehonící každou vteřinu si na nich může zalyžovat příjemněji. Na druhou stranu jistě není dobré ani šetřit za každou cenu a kupovat nekvalitní low end vybavení. Na takových lyžích se příjemně nesveze asi nikdo a taková zkušenost může mnohým běžky navždy znechutit.
Co se holí týče, tak ty často bývají podceňovanou součástí vybavení (také to byl kdysi můj případ), ale i jim se vyplatí věnovat náležitou pozornost. Hliníkové (duralové) jsou sice věčné, ale moc těžké, a hlavně výrazně pruží (čím delší, tím více). Tedy vhodné spíše jen pro turistické pochodování, ale pro sportovní jízdu nikoli. Kompozitové hole existují v řadě provedení a cenovém rozmezí. Stručně řečeno, čím větší % karbonu, tím lépe. Optimálně 100% karbon, ovšem tím netvrdím, že se s jinými holemi nedá slušně zalyžovat. Akorát jejich tuhost pořád není dokonalá. Problém karbonových holí je jejich cena a zároveň křehkost (daň za tu vysokou pevnost a tuhost). Přitom čím kvalitnější a dražší hole, tím obvykle choulostivější. Však pro závodníky jsou dnes hole spotřební materiál. Jenže běžný člověk nechce vydat nemalé peníze a pak si rvát vlasy. Tento bludný kruh se mi podařilo prolomit pomocí levných neznačkových karbonových holí. Které sice nejsou tak úžasně lehoučké ani ergonomické, jako ty značkové top modely. Ale na rozdíl od nich něco vydrží (spokojeně používám řadu let a dosud jsem o žádnou nepřišel) a jejich nedostatky jsou pro mě přijatelné. Např. nekvalitní poutka se dají snadno vyměnit a pořád to vyjde cenově výhodněji. Konkrétně mám zkušenost s modely Axon Vortex a STC Avanti. Pokud je však možnost výhodně pořídit nějaký kvalitní model holí, tak proč ne.
V neposlední řadě se chci zmínit o botách. Ty jsou specifické, že se podobně jako oblečení používají přímo na těle, a tedy zvýšená motivace k pořízení nových nikým nenošených. Boty také nelze podceňovat, protože na nich záleží dobrý pocit při lyžování. V nepohodlných nepadnoucích to nebude nic příjemného. Teplé turistické „bačkory“ jsou sice pohodlné, ale vhodné právě jen pro turistiku. Pro sportovní jízdu (a zejména bruslení) to chce boty, které padnou jako ulité, bez nežádoucích vůlí (jinak je obtížné udržování rovnováhy a přesné ovládání lyže vůbec). Na druhou stranu top závodní modely jsou optimalizované na výkon, nikoli na pohodlí (hodně těsné, obtížně se nazouvají, málo zateplené což se dá aspoň řešit pomocí návleků či vyhřívaných ponožek). Tedy celodenní výlet v nich nic moc. Pro běžné kondiční lyžování jsou tedy vhodnější modely poněkud pod těmi top. Ale zas ne příliš turisticky laděné (viz. výše). Na rozdíl od kombi lyží mají kombi boty smysl. Klasika se v nich dá celkem slušně jet a někomu může vyhovovat lepší podpora nohy při sjezdech apod. Také bruslit se dá v lepších kombi botách obstojně. Ovšem pokud to někdo myslí s bruslením na běžkách vážně, lépe když zainvestuje do (kvalitnějších) skate bot.
Při nákupu staršího bazarového vybavení také potřeba dbát na vzájemnou kompatibilitu bot a vázání. V případě nákupu celého setu (viz. dotaz níže v diskuzi) to neplatí, ale jinak je dobré dávat pozor. Týká se to zejména různých generací a variant Salomon SNS systému. Před několika lety však došlo ke sjednocení norem výrobců a nyní by již mělo být možné boty a vázání všech značek volně kombinovat.
ehmmm: Není zač. V případě hlubšího zájmu možno prostudovat nějaké odborné články, např.:
https://www.svetoutdooru.cz/nebojte-s-mazani-jake-vosky-a-parafiny-patri-na-jaky-snih-a-jak-spravne-namazat-bezky/
https://www.bezky.net/servis-bezek/priprava-klasickych-bezeckych-lyzi-na-odraz/
https://www.bezky.net/servis-bezek/mazani-bezek-pro-pokrocile-1-aplikace-tuhych-vosku/
https://www.bezky.net/servis-bezek/mazani-bezek-pro-pokrocile-2-klistry-jiny-rozmer-lyzovani/
https://www.bezky.net/servis-bezek/mazani-bezek-pro-pokrocile-3-zahady-a-taje-klistru/
Případně se jistě dá najít řada dalších informací. Osobně však nejsem zdaleka tak zkušený servisman a praktikuji pouze zjednodušenou metodiku. Mnohá doporučení nedodržuji a přizpůsobuji svým potřebám.
O tom roztírání rukou jsem se dozvěděl již dávno (názorněji včetně fotek viz. články) a také k tomu dlouho choval nechuť. Až když jsem otestoval doslova na vlastní ruce, tak jsem názor přehodnotil. Obvykle se s tím příliš nepatlám, pouze decentně roztírám palcem. Očištění Indulonou funguje spolehlivě. Leckdy mi přijde aplikace klistru snazší, než tuhých vosků (než rozkorkuji několik vrstev, tak mám klistr dávno napatlaný). Podstatné, že neortodoxně maži doma v teple. Potom jsou všechny vosky včetně klistrů vláčnější a aplikují se mnohem snáze. Správně by měl člověk mazat v terénu podle aktuálních podmínek. Jenže na to nemám čas, je mi zima atd. Navíc podmínky u auta jsou leckdy jiné než dále na trase, tedy mi to stejně nepomůže. Tedy se orientuji podle zkušenosti. Pokud jsou mazací podmínky jasné, nespletu se ani z domova. A pokud jsou nejasné, neuměl bych to najisto ani v terénu a na dlouhé testování nemám čas a chuť. Tedy potom volím raději stoupací pásku, nowaxy, nebo bruslení. Doma naklistrované lyže obalím potravinářskou fólií a teprve pak vložím do obalu. Obdobně po lyžování. Rozbalím a čistím teprve doma. Pozor na červený klistr do vysokých teplot, ten je dost tekutý a v teple může napáchat nepříjemnosti. Jednou mi takový aqua klistr doma na postavených lyžích stekl z komory na zadní skluzovou část a měl jsem tak starosti navíc s čištěním. Také když se klistru naplácá na komoru příliš, tak se pak při lyžování nevhodně roztáhne dozadu mimo komoru a přes hrany na boky lyže. Podstatné upozornění, že namazané klasické lyže (zejména s klistrem), potřeba nechat před jízdou chvíli vytemperovat, jinak by dosud teplý vosk či klistr mohl na sněhu ihned namrznout a dělat problémy.
Modrý klistr je na ledovou stopu, případně možno zažehlit jako základ (místo zeleného). Což příliš nepraktikuji (ani v případě tuhých vosků). Protože lenost a protože se mi ze zkušenosti stoupací vosky a klistry obvykle moc nesjíždějí (používám tvrdé závodní lyže, na měkkých turistických by to bylo jinak). Ani nebrousím komoru smirkem apod. doporučení. Fialový je na firn kolem nuly a červený na mokrý firn nad nulou. Stříbrný by měl lépe odpuzovat nečistoty, tedy se ho doporučuje přidávat prakticky vždy. Ostatně více druhů klistru se na lyži kombinuje běžně (též se snažím napodobovat tuto praxi). Osobně však místo barev nejčastěji používám kombinaci bílého a stříbrného univerzálního Swixu. Což mi za těch běžných klistrových podmínek (zmrzlý až mokrý firn kromě extrémů) obvykle funguje uspokojivě. Pokud člověk nehledá ideální mázu na závod, tak podstatnější než značka a typ klistru je spíš jeho správná aplikace (ani málo, ani moc, nepřetáhnout komoru, hezky rozetřít). Důležité jsou zkušenosti, znát sebe i své lyže, nelze dávat podrobné univerzální instrukce. Bordel (zejména jehličí) klistry sbírají opravdu ochotně (a čím měkčí a teplejší klistr, tím více). Ovšem i ze zcela zalepeného klistru jsem se pořád zvládal odrazit. Akorát to čištění skluznice již nebylo tak vábné.
Jinak by mě docela zajímalo něco více informací o černém klistru Swix, na který jsem zachytil chválu (mimo jiné i zde v recenzích). Čím je tak výjimečný, kromě ceny?
Jako kuriozitu mohu uvést mazací mašinku na klistry, kterou jsem viděl v akci v mazacím servisu na závodech. Klistr vymačkaný z tuby do vyhřívané vaničky, nad níž se točil motorem poháněný váleček nabírající roztavený klistr a tvořící na svém povrchu jeho film. Servismanovi stačilo přiložit lyži a v mžiku byla na komoru nanesena rovnoměrná vrstva klistru. Potom už jen nechat lyži dostatečně vychladnout a možno naskočit do stopy.
Samozřejmě prašan a modrý stoupací vosk je ideál každého klasika. Jenže pokud by člověk měl čekat, až to na ten modrý extra bude, tak by při dnešních zimách vyrazil do stopy tak jednou za sezónu. Proto potřeba se přizpůsobovat podmínkám a zvládat si poradit s klasikou i na jiných druzích sněhu. A není to jen o klistrech, ale také o nowaxech. Ovšem to už je zas další obsáhlé téma.
cena sezonního vybavení je samozřejmě nejvyšší na začátku sezony a po sezoně spadne, ale 50% to opravdu nebývá, tedy nekupujete-li módní kolekci toho roku, abyste byl na svahu in a půvabné lyžařky na Vás hleděly zprvu s neskrývaným obdivem, následně s neskrývaným tělem. my, co si běžky nekupujeme na každou sezonu nové, ale praštíme se přes kapsu jednou za 5-10 let, si bez rozpaků kupujeme loňský či předloňský model, a tam jsou slevy na konci sezony výrazně méně dramatické.
samozřejmě občas jeden vyhraje jackpot a narazí ve výprodeji na úplnou bombu, ale to se nedá plánovat a nepovede se to pokaždé.
petrxp: Dekuji za vyklad. Sice tim ma laska ke klistru rozhodne nevzroste, ale dekuji. Poprve slysim/ctu, ze ho nekdo roztira rukou. Swix mam modry, cerveny a stribrnofialovy univerzal. Modry na led, cerveny pouzivam na vodni lyzovani a stribrny na bordel, protoze me tatinek ucil, ze ten cerveny sesbira z lesa uplne vsechno. Ale tatinek taky rika "jak to neni na modry extra, tak na to kaslu."
Lukas B.: Sezónní vybavení je třeba kupovat vždy po konci sezony, pak jsou úplně normální slevy 50% i více. Za půlku mám z loňska sjezdovky a z předloňska běžky. Když sem se pak na vždy na začátku zimy díval, za co bych to kupoval na kraji nové sezony, tak sem se musel hodně pochválit.
k ceně toho kompletu; záleží, co je to za konkrétní model bot (fischer dělá boty pro bruslení ve velmi velkém rozmezí, od "kondičních" za pár tisíc po "závodní" s cenou nových přes desítku), potažmo co je to za hůlky (v hůlkách se obecně hraje o menší bank, ale i hůlky mohou být také za pět-deset tisíc) a také na stavu lyží a bot (dobrý stav může být v zásadě cokoli).
takže může do být úplně skvělá i úplně mizerná nabídka.
ovšem nový komplet set za devět tisíc bude vybavení sice vonící novotou, ale bude to víceméně základní kondiční vybavení "z decathlonu" (s přiměřenou nadsázkou; nic proti základnímu vybavení, svůj účel rozhodně splní)
mimochodem, jednomu s mých synků jsem kopil skvělé ojeté skate boty a lyže ve výborném stavu za necelou osmičku, a mám pocit, že jsem koupil velmi dobře. jestli jste si vybavení odzkoušel a sedí Vám a vyhovuje, a prodávající není žádný vykradač sklepů, ale Váš známý a slušný člověk, tak bych se toho vůbec nebál.
Theo, těžko říct co je to za boty a hole, ale hlavně i lyže, které jsi moc nespecifikoval, tento modle se dělal v různých obměnách tak 20 let. Vzhledem k tomu, že je to jeté, tak mi to nepřijde jako moc dobrá nabídka, když si za stejné prachy můžeš pomalu koupit nový set a pokud počkáš do jara na výprodej, tak pravděpodobně ještě levněji. Ať ti prodejce buď sleví, nebo počkej měsíc a kup si to celý nový, pravděpodobně i za trochu lepší cenu.