Jakuszyce a okolí: zpráva z 8.2.

Po úpravě z pátečního večera parádní lyžování, sněhu taky všude dostatek, horších míst je minimum a nestojí za řeč, protože nic nekomplikují. Na začátku se mi zdálo, že největším nepřítelem bude vítr, který sfoukal jehličí a větvičky do stop, ale vlastně to významněji drhlo jen na okruhu v lese ze stadionem v Jakuszycích. Pro horší sjezdaře mohou být náročnější některé prudší sjezdy, které jsou vyplužené a ledovaté, ale takových míst je minimum. Cestu Jakuszyce - Orle okolo kopce se vyplatí jet ráno, před devátou jsem na tom úseku potkal jen 45 lyžařů a 14 pěších, což je na tuto trasu krásný počet i poměr :-)

Já si však jako cíl dal Stog Izerski, což znamenalo přejet neupravovaný úsek od jakuszyckých tratí k chatě Gorzystow. Směrem tam jsem jel trasou od Orle podél Jizery. Před několika týdny projeto rolbou, ušlapáno, po okrajích stopy vyjeté od lyžařů, žádný zázrak ale lepší než nic. Ideální styl soupaž, místy ledovatější úseky. Dalo by se i bruslit, pokud takové výlety vůbec nějaké bruslaře lákají... cesta sice slouží primárně pěším, takže je trochu hrbolatá, ale zas tentokrát dost široká. Pro návrat jsem pak zvolil stoupání od chaty Gorzystow nahoru po žluté a modré turistické. To je určitě horší varianta, na druhou stranu dobře, že jsem si ji vybral do kopce - prudší úseky šla v protisměru většina lyžařů dolů s běžkama v ruce, taky tam bylo pár šutrů... ale sníh tam je a nahoru se to dá. Vrstevnicová cesta k rozcestí pod Cicha Rownia taky žádný zárzak ale s dostatkem sněhu.

Úsek od chaty Gorzystow na sedlo Łącznik upraven v noci, stopa na klasiku + vedle toho pás zároveň na bruslení a pro pěší, kteří ho velmi rychle podupali, ale tankodrom z toho ještě nebyl a bruslit se na tom asi dalo. Stopa na klasiku luxusní, lidí minimum. Ze sedla Łącznik jsem se nechal zlákat upraveným začátkem odbočky k vrcholu Stog Izerski. Úprava sice rychle skončila, většina stoupání je spíš taková horská cestička, ale stoupalo se po ní pěkně. Z vrcholu k horní stanici kabinové lanovky zas urolbováno. Tato varianta proti směru hodinových ručiček je za mě nutnost, protože cesta směrem dolů od horní stanice lanovky je víceméně sjezdovka a to úzká, takže pro stoupání nahoru nevhodná. Ani dolů to nebyl žádný zážitek, kochání pohledem do polského vnitrozemí se nekonalo, protože cesta byla vyplužená na led a musel jsem se 100% soustředit, jiní běžkaři to sundavali. Návrat do sedla Łącznik směrem nahoru už zas po upravené trasy, i tam je pár hezkých výhledů.